15 C 87/2022-52 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 17 029 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou mezi sebou žalovaná a žalobkyně uzavřely distančním způsobem. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala uhradit formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Aktuální výše dluhu, minimální výše splátky a splatnost splátky byla žalované oznamována výpisem z úvěru. Žalovaná se dále zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy ve výši 2 000 Kč, nadto také úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího v měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků. V případě splatnosti celého dluhu, pak úrok ve výši 8 % ročně z celé splatné dlužné částky. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalované (částka 4 666 Kč). Dle smlouvy se žalovaná zavázala hradit také náhradu účelně vynaložených nákladů v případě prodlení se splácením dluhu (částka 363 Kč). Jelikož žalovaná svému závazku řádné nedostála a nehradila poskytnutý úvěr, stal se v souladu s úvěrovou smlouvou, celý dluh splatným ke dni [datum]. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu částky ve výši 17 029 Kč (jistina 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 000 Kč, přirostlé úroky k jistině ve výši 4 666 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání 363 Kč). 2. Protože účastnice, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřila, a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném a účinném znění (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč, když forma čerpání byla upravena v článku 3. smlouvy. Splácení úvěru bylo upraveno v článku 4. smlouvy, když se žalovaná s žalobkyní dohodly, že splátka je určena v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. V článku 5. smlouvy byl sjednán výše uvedený poplatek za poskytnutí a čerpání úvěru, a to ve výši 20 % z čerpané jistiny. V článku 6. smlouvy byl dohodnut úrok a jeho přirůstání k jistině, ve znění článek 6.5. pak bylo sjednáno právo žalobkyně zesplatnit úvěr v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se splácením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce. Čerpání úvěru je doloženo výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období [datum] do [datum] a období od [datum] do [datum], kdy je zřejmé, že žalovaná dne [datum] čerpala úvěr ve výši 5 000 Kč a dne [datum] také částku ve výši 5 000 Kč. Výpisy k revolvingovému úvěru [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] bylo prokázáno, že žalovaná na čerpaný úvěr ničeho neuhradila. Dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z jejich žalobních tvrzení, kterým žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala. 4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný v žalobě je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovanou, jakožto spotřebitelem, byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. ve spojení s úpravou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že žalobkyně postupovala legitimním způsobem, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 50 000 Kč, přičemž žalobkyně vyčerpala úvěr ve výši 10 000 Kč. Pro nikoli řádně splácení byla nesplacená část úvěru ve výši 17 029 Kč prohlášena ke dni [datum] za okamžitě splatnou a žalovaná se následujícího dne ocitla v prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovanou, tak i její výši, nadto soud musel konstatovat, že požadované částky za náklady na vymáhání odpovídaly smluvním ujednáním (částka 363 Kč zahrnuta v žalované jistině). Rovněž bylo žalobkyni vyhověno co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] (první den prodlení po splatnosti celé dlužné částky) do zaplacení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I) 9. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 2.252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.