3 C 117/2022-59 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil částku 5 573 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč, který byl splatný ve 42 měsíčních splátkách ve výši 1 471 Kč spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 113,13 % ročně. Žalovaný uhradil na dluh celkem 57 392 Kč. V průběhu požádal žalovaný o odklad splátek. Vedle jistiny ve výši 4 390 Kč požadovala žalobkyně smluvní pokutu dle bodu [číslo] smlouvy z prodlení žalovaného se splátkou [číslo] delší než 30 dní ve výši 3 x 191,23 Kč. V důsledku prodlení došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum] s tím, že k tomuto dni činila tzv. nová jistina zahrnující nezaplacenou jistinu a veškeré dosud nezaplacené úroky částku 4 390 Kč. Dle bodu [číslo] smlouvy požadovala žalobkyně dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od [datum] do dne podání žaloby ve výši 610,21 Kč a od [datum] také úrok z úvěru ve výši 78,11 % ročně. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, i když mu byla žaloba řádně doručena do vlastních rukou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. U nařízeného jednání soud provedl všechny listinné důkazy, ze kterých po zhodnocení dle ustanovení § 132 o.s.ř. dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem vyplývá, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 21 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit, je včetně poplatků z úvěru 61 782 Kč, a to v 42 splátkách po 1 471 Kč měsíčně. Žalovaný obdržel formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl poskytnut dne [datum], jak vyplývá z výpisu z účtu a Karty klienta. Žalovaný uhradil na úvěr částku 57 392 Kč. Jelikož žalovaný sjednanou částku v termínu splatnosti v plné výši neuhradil, byla mu zaslána prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně výzva k úhradě před podáním žaloby dne [datum], o čemž svědčí podací arch. Dle smlouvy, a to bodu [číslo] a [číslo] vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokuty. Ze smlouvy také vyplynul závazek žalovaného uhradit úrok z úvěru ve výši 113,13 % ročně. Žalobkyně požadovala na úroku z úvěru pouze 78,11 % ročně. Soud dle ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř. z analýzy serveru [webová adresa] zjistil, že v roce [rok] byla běžná výše úroku u spotřebitelských úvěrů 9- 11 % ročně. Z dokladů týkajících se zkoumání úvěruschopnosti, a to z potvrzení o příjmu, soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] a.s. a že průměrný příjem žalovaného v období před poskytnutím úvěru byla částka 16 735 Kč. Z karty klienta vyplynulo, že žalovaný byl ženatý, měl dvě děti, dále že bydlel v podnájmu a jeho celkové tvrzené výdaje byly 11 800 Kč měsíčně. Z registrů dlužníků nebyl k žalovanému negativní poznatek. <i>4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je nedůvodný. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku Smlouva o úvěru byla shledána platnou s výjimkou níže uvedenou. Ze strany žalobkyně byl smluvní závazek splněn řádně, byla tedy oprávněna domáhat se splnění povinnosti na žalovaném. Žalovaný na závazek uhradil celkem 57 392 Kč. Soud jako neplatnou posoudil část smlouvy týkající se úroku z úvěru, který žalobkyně po vlastním přepočtu požadovala nikoliv ve smluvené výši 113,13 % ročně, ale ve výši 78,11 % ročně. Soud přistoupil ke změně v rozhodování v obdobných věcech po vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 89/2020 a 20 Cdo 644/2021 (byť zde se jednalo o řízení exekuční). Z těchto rozhodnutí a také z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, které za únosnou míru považuje maximálně trojnásobek úrokové míry oproti úrokům, uplatňovaným bankami pro poskytování úvěrů v dané době, soud dospěl k posouzení dohody o úroku z úvěru ve výši 113,13 % resp. po přepočtu žalobkyně 78,11 % ročně, jako úroku v rozporu s dobrými mravy, neboť takový úrok odporuje obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a právním principům společenského řádu, když poskytnutou částku navyšuje na více než dvojnásobek (113,13 %). Smyslem úroků z úvěru je pro poskytovatele získat oprávněný zisk, nicméně o oprávněnosti při dvojnásobku poskytnuté částky nelze hovořit. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, za mravnou výši lze považovat 2-3 násobek úroků uplatňovaných bankami pro poskytování spotřebitelských úvěrů v dané době. Jak soud z analýzy bank zjistil, tak v roce poskytnutí úvěru, tj. [rok] byla taková míra 9- 11 %. Trojnásobek by činil 27- 33 %, což je násobně méně než požadovaný úrok žalobkyně. Za takové situace tedy soud posoudil část smlouvy týkající se úroku z úvěru dle ustanovení § 588 o.z. jako absolutně neplatné ujednání a úroky z úvěru žalobkyni nepřiznal. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 57 392 Kč, z čehož činila jen na úhradu neplatných úroků částka cca 40 000 Kč, pak soud nepřiznal žalobkyni úhradu ničeho, neboť úhradou těchto neplatných úroků žalovaný zaplatil jak jistinu, tak ostatní požadované nároky (na smluvní pokutu dle bodu [číslo] a [číslo] smluvních podmínek). S ohledem na to soud žalobu zamítl jako celek. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.”) tak, že žádné ze stran nepřiznal náhradu nákladů řízení. V řízení byl sice zcela úspěšný žalovaný, ale tomu žádné náklady řízení nevznikly.