3 C 123/2022-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 29 476 Kč s úrokem 21,05 % ročně, s úrokem z prodlení, částky 1 523 Kč, jež je tvořena dluhem na úrocích, poplatkem za upomínání ve výši 300 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 497 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 177 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 30 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti a ani po následném upomínání nevrátila. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] rozpisu splátek a potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] poskytla žalované částku 30 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 21,05 % ročně. Celkem měla žalovaná uhradit částku 42 000 Kč a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Ze smlouvy vyplývá výše zprostředkovatelského poplatku (bod I. 1), smluvených poplatků (bod IV. 4) a smluvních pokut (bod IV. 2). Z tvrzení žalobkyně a bonity soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila pouze 1 050 Kč, tedy první splátku a od [datum] je v prodlení. Z dopisu ze dne [datum] a upomínky ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně dluh zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Odeslání poslední upomínky prokazuje podací lístek Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána z výplatních lístků za měsíce červenec a září 2021, dle kterých měla žalovaná mzdu cca 15 700 Kč. Z prohlášení rodičů žalované soud zjistil, že bydlela u nich a přispívala na bydlení částkou 3 000 Kč. Z centrální evidence exekucí ani z dalších databází nevyplynul žádný negativní záznam. <i>5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 186/2020 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> <i>9. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> 10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který měla vrátit ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Jelikož žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 1 050 Kč, uložil jí soud povinnost uhradit zbývající dluh rozsudkem. Dle soudu zkoumala žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované, která prokázala příjem necelých 15 000 Kč a výdaje na domácnost 3 000 Kč. Žalovaná byla bez vyživovací povinnosti a bydlela u rodičů. Při splátce 1 050 Kč měsíčně považuje soud žalovanou za úvěruschopnou. 11. Soud dále zkoumal další nároky žalobkyně následovně: mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (ustanovení § 580 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Sjednaný smluvní úrok ve výši 21,05 % je odpovídající citované judikatuře. Nicméně, co se týká úroků z úvěru, tak soud s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru přiznal žalobkyni nárok na úrok pouze částečně, kdy žalobkyně nereflektovala dané ustanovení a úrok z úvěru v původní dohodnuté výši vyžadovala za období delší, než dovoluje ustanovení § 122 odst. 5. Soud tedy přiznal žalobkyni pouze část úroku z úvěru, kdy po zjištění, že žalovaná uhradila poslední splátku dne [datum], vycházel z toho, že ode dne následujícího po splatnosti následující splátky, tj. od [datum], byla prodlení. Po dobu dalších 90 dnů, tj. do [datum], má žalobkyně nárok na smluvený úrok ve výši 21,05 %, následně od [datum] pouze na úrok ve výši 11,75 % ročně. Soud při písemném vyhotovení rozsudku zjistil, že v zamítavém výroku II. uvedl zjevně nesprávně původní výši úroku z úvěru, ačkoliv tam měl být uveden rozdíl ve smluvené a zákonné úrokové sazbě, tj. 9,3 % ročně. Tuto chybu napraví soud v samostatném rozhodnutí, kterým mimo to doplní i zbývající nárok na upravený smluvní úrok od [datum] do zaplacení, o kterém soud v rozsudku nerozhodl. 12. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. 13. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši 100 Kč za každou z nich soud akceptoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalované. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. 14. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. 15. Konečně žalobkyně požaduje po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v