3 C 148/2021-199 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. S ohledem na ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), kdy se všichni účastníci vzdali práva odvolání, uvede soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k jednotce [číslo] nacházející se v budově [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] a na pozemku parc. č. st. [číslo], vše v [katastrální uzemí] s tím, že žádal přikázání do jeho vlastnictví, neboť by chtěl byt upravit pro potřeby jeho syna, který sice trpí zdravotními problémy (lehká mentální retardace), ale je schopen samostatného fungování a takový byt by mu to mohl umožnit jako tzv. chráněné bydlení. Za podíl na bytě byl připraven uhradit znaleckou cenu a případně až 1,6 mil. 3. Žalovaná také souhlasila se zrušením spoluvlastnictví, nicméně žádala o přikázání věci do jejího vlastnictví, kdy nejprve uváděla, že chce byt pro svého syna, následně poté, co si syn opatřil jiné bydlení, chtěla byt pro své vnučky, a u posledního jednání uvedla, že chce byt do budoucna, až se vrátí do [obec], pro sebe. Do té doby by byt užívala při svých návštěvách příbuzných v [obec]. Za podíl na bytě byla nejprve připravena vyplatit 1,7 mil. následně 1,6 mil. V závěrečném návrhu žalovaná upustila od žádosti o přikázání jednotky do jejího vlastnictví a navrhla, aby byl byt přikázán žalobci s tím, aby jej užíval jeho syn [jméno]. 4. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav: Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky uvedené nemovitosti, a to každý s jednou ideální polovinou, kdy podíly získali jako dědictví po jejich společné matce. Mezi stranami bylo nesporné, že byt po smrti jejich společné matky nikdo neužívá. Mezi stranami bylo také nesporné, že se jedná o jednotku s dispozicí 3+1 s jedním vchodem ve zvýšeném přízemí bytového domu. Z výpisů z účtu a svědecké výpovědi manželky žalobce soud zjistil, že žalobce má k dispozici částku 1 600 000 Kč k okamžitému použití pro vyplacení vypořádacího podílu. Žalovaná prokázala výpisem z účtu a svědeckými výpověďmi, že má část finanční částky pro vypořádací podíl ve svém vlastnictví a část by získala od svého syna [celé jméno svědka] a bývalého manžela [celé jméno svědka] Celkem prokázala solventnost na částku přesahující 2 miliony Kč. Uvedenou částku byla schopna vyplatit v řádu dní. Oba účastníci mají souhlas svých manželů s nakládáním s majetkem ve společném jmění manželů. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce [celé jméno znalce] soud zjistil, že obvyklá cena jednotky je 3 131 000 Kč. Znalecký posudek byl ze strany soudu posouzen jako řádně zpracovaný, znalec se vypořádal se znaleckým úkolem a věrohodně vysvětlil i námitky a dotazy, které mu byly v rámci řízení a výslechu kladeny. Ze zdravotních zpráv a výslechu syna žalobce [celé jméno žalobce] a manželky žalobce [jméno] [příjmení] soud zjistil, že syn žalobce bydlí s rodiči v jejich rodinném domě a chtěl by se osamostatnit. Osamostatnění by zvládl nejen po zdravotní stránce, ale také po finanční stránce, kdy pobírá plný invalidní důchod a příspěvek na péči. S domácími pracemi by mu pomáhali rodiče, pracovníci sociálních služeb a dalších organizací. <i>5. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.</i> <i>6. Podle ustanovení § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.</i> <i>7. Podle ustanovení § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.</i> <i>8. Podle ustanovení § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.</i> <i>9. Podle ustanovení § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.</i> 10. Po podřazení provedených důkazů pod výše citovaná ustanovení soud dospěl k tomuto právním závěru: z citovaných ustanovení vyplývá, že spoluvlastníky nelze zásadně nutit, aby proti své vůli setrvávali ve spoluvlastnickém vztahu. V tomto případě je namístě spoluvlastnictví zrušit a vypořádat, přičemž zájem na zrušení mají oba spoluvlastníci. Přednostním způsobem vypořádání je reálné rozdělení věci. V projednávané věci ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že jednotka je takového uspořádání, že není její reálné rozdělení možné. Dalším způsobem vypořádání je přikázání věci do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků při současném uložení vyplacení vypořádacího podílu. U obou účastníků byly splněny podmínky zájmu o přikázání jednotky do jejich vlastnictví i solventnost. Oba účastníci měli na nemovitosti stejný podíl, stejně tak oba účastníci mají vyřešené své bydlení, kdy žalobce bydlí v rodinném domě v [obec] a žalovaná v bytě v [obec], a tedy nepotřebovali byt primárně pro své bydlení. Soudu jako rozhodné kritérium zůstala využitelnost bytu, kterou spatřoval u žalobce smysluplnější, kdy tento chce byt pro svého syna, který sice je zdravotně hendikepován, ale bylo prokázáno, že je schopen samostatného života s dopomocí rodičů a sociálních služeb. Naopak změna v postoji žalované, která chtěla byt užívat pro své občasné návštěvy příbuzných a někdy v budoucnu pro bydlení, soud posoudil, oproti návrhu žalobce, jako méně důležité využití. Navíc žalovaná v závěrečném návrhu sama navrhla přikázání bytu žalobci. Výše náhrady za spoluvlastnický podíl byla stanovena podle shodných návrhů stran, kdy oba byli připraveni zaplatit za podíl až 1 600 000 Kč, tedy o několik desítek tisíc více, než činila znalecká cena, kdy soud považuje zcela na místě, aby určil tuto cenu, na kterou si spoluvlastníci hodnotu podílu sami cení. 11. Soud zamítl další návrhy na doplnění dokazování, neboť z provedených důkazů učinil dostatečná skutková zjištění. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že ani jedné straně nepřiznal náklady řízení, neboť v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy návrh může podat každý ze spoluvlastníků (tzv. iudicium duplex), není možné stanovit úspěch a neúspěch stran (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 2081/21). 13. Soud dále rozhodl dle ustanovení § 148 o.s.ř. o náhradě nákladů státu, neboť v tomto řízení vznikly náklady státu spočívající ve znalečném. V tomto řízení bylo možné náklady státu vyčíslit ke dni vyhlášení rozsudku pouze částečně. Jednalo se o znalečné [celé jméno znalce] ve výši 6 340 Kč, které bylo částečně kryto zaplacenými zálohami. Soud proto uložil každému z účastníků uhradit doplatek poloviny nákladů za zpracovaný znalecký posudek, tj. 170 Kč, a následně uložil každému povinnost uhradit polovinu nákladů za znalecký výslech znalce u jednání dne [datum], které budou vyčísleny samostatně v dalším rozhodnutí soudu. Lhůta pro zaplacení nákladů byla určena dle ustanovení § 160 o.s.ř.