3 C 68/2022-88 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se podáním ze dne [datum] domáhal vydání usnesení, kterým by bylo žalovaným uloženo zdržet se rušení držby. Žalobce své právo držby odůvodňoval z toho, že do roku [rok] byl žalobce (spolu se svou matkou) spoluvlastníkem – každý ideální poloviny pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (původní pozemek kolem domu [adresa] před oddělením jeho části [parcelní číslo]) a na něm situovaném rodinném domě [adresa]. Žalovaní (teta žalobce a její manžel) byli a jsou nadále výlučnými spoluvlastníky domu [adresa] na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], který je tímto domem zcela zastavěn. Nezastavěná plocha pozemku [parcelní číslo] (plocha mezi oběma domy) byla v celé její výměře ve vlastnictví navrhovatele a jeho matky. Tento pozemek byl přístupný z veřejné místní komunikace p. [číslo] (chodník pro pěší). Žalovaní tak měli přístup ke svému domu pouze po pozemku žalobce a jeho matky. Právní předchůdci účastníků postavili domy ve 20. letech 20. století. Na okraji pozemku [parcelní číslo] mezi domy vybudovali zděnou rozhradu sestávající ze základů, zdiva a vjezdových vrat a vstupní branky v podstatě v tom provedení, v jakém tato rozhrada stojí dosud. Asi před 40 lety byla provedena úprava této rozhrady, a to společně rodiči žalobce a žalovanými v rozměru vjezdových vrat v šíři 3 m a branky v šíři cca 0,9 m. Tato rozhrada byla postavena výlučně na pozemku žalobce (a jeho matky). Žalobce považuje rozhradu za příslušenství obou domů jako budov hlavních. 2. V roce [rok] žalobce (a jeho matka) darovali žalovaným oddělenou část pozemku [parcelní číslo] nyní evidovanou pod [parcelní číslo] o výměře 140 m2. V důsledku toho je rozhrada s bránou a brankou umístěna z části na pozemku žalovaných a zčásti na pozemku žalobce (a jeho matky). Předmětem darování tato vedlejší stavba jako příslušenství pozemků a staveb nebyla. Na pozemku společného vjezdu mají obě strany – žalobce i žalovaní, umístěnu společnou kanalizaci. Žalobce opírá své právo držby této vedlejší stavby o právo vlastnické, kdy dle názoru žalobce tedy k této stavbě rozhrady existuje a trvá ideální podílové spoluvlastnictví všech účastníků a jeho matky. Darování nezastavěné části pozemku p. č [číslo] v roce [rok] bylo spojeno s ujednáním, že i nadále, vzhledem k charakteru a hospodářskému účelu tohoto pozemku, budou jak žalobce, tak i žalovaní (jako vlastníci hlavních staveb a nemovitostí), oprávněni užívat společný vjezd vraty v rozhradě a společný prostor mezi domy tvořený pozemky p. [číslo] [parcelní číslo]. S tímto ujednáním souviselo i jeho následné dodržování (z obou stran) a také pozdější oběma stranami vzájemně dohodnuté a realizované zpevnění a vydláždění částí obou pozemků mezi domy jako společného prostoru, což koresponduje s využitím pozemku [parcelní číslo] (společný dvůr). Žalobce tvrdí, že tak získal - a po celou dobu i využíval cca 1x měsíčně, oprávnění vjíždět přes část darovaného pozemku na pozemek vlastní převážně osobními, ale i užitkovými či menšími nákladními vozidly za účelem hospodaření na zahradě a v hospodářských objektech nacházejících se za domem [adresa]. Takto nerušeně bylo toto právo vykonáváno nejen předchůdci žalobce (a jeho matky), ale i jimi samotnými až do letošního roku. Využívání tohoto pozemku není podle žalobce protiprávní, neboť ho žalobce vykonával na základě dohody, resp. nerušeně s přivolením žalovaných, po dobu více než 20 let. Žalovaní respektují pokojný stav a nebrání vstupu a vjezdu na část jejich pozemku, neboť jsou si vědomi, že to bylo podmínkou darování a že s tím takto souhlasili. Žalobce má za to, že jeho právo užívání pozemku odpůrců trvá tak, jak bylo dohodnuto a nerušeně trpěno a vykonáváno odnepaměti, popř. došlo k jeho vydržení. Žalobce dále zdůrazňoval, že by bez ujednání o právu vjíždět bránou ve společné rozhradě po části darovaného pozemku na pozemky vlastní za účelem jejich užívání a obhospodařování k jejich darování nedošlo, což plyne i z logiky věci, neboť jde o historicky založený jediný možný přístup nejen na pozemky, ale také k hlavnímu vstupu do domu [adresa]. Bez takové dohody a takového práva by jinak šlo nepochybně o nezbytnou cestu ve smyslu ustanovení § 1029 OZ. 3. Žalobce dále tvrdil, že při poslední návštěvě žalobce ve [obec] (o víkendu 12. – [datum]) se žalovaní zmínili o svých záměrech výměny společných vrat a s tím spojenými stavebními úpravami ve společném vjezdu. Také uvedli, že vrata jsou objednána a je na ně zaplacena záloha. Žalovaní žalobci nepředložili žádný obrázek, nákres nebo technický popis navrhovaného řešení. Z jejich informací však vyplynulo, že jimi objednané řešení počítá nejen s menším otvorem pro bránu, ale také se zmenšením finálního průjezdu kvůli konstrukčnímu řešení pantů brány (vrat). Reálná šířka by tak byla jen cca 264 cm, což je celkově o 36 cm méně než současná šířka průjezdu. 4. Žalobce v návaznosti na výše uvedené sdělil žalovaným e-mailem dne [datum], že s jejich záměrem nesouhlasí a navrhl v této záležitosti další jednání k dosažení součinnosti s výměnou vrat za nové, v původním rozměru, včetně nabídky podílet se na výměně společných vrat. Návrh k jednání předložený ze strany žalobce žalovaní odmítli prostřednictvím SMS zprávy ze dne [datum] s tím, že hodlají realizovat svůj dříve oznámený záměr provést příslušnou stavební a montážní činnost. Navrhovatel kontaktoval p. [celé jméno svědka] (z firmy manželů [příjmení], [IČO]), sjednaného žalovanými, který mu do telefonu oznámil, že materiál je už objednaný oproti záloze, dodávka je v procesu a že by měl přijít v nejbližších dnech. Samotná montáž nových vrat po provedení plánovaných stavebních úprav zděných konstrukcí rozhrady je pak realizovatelná během jednoho-dvou dnů. 5. Z výše uvedeného postupu a záměrů žalovaných žalobce vyvodil, že žalovaní zjevně hodlají zasáhnout do pokojného stavu a zřejmě směřují ke zrušení spoluvlastnictví rozhrady tím, že zúží vjezdová vrata tak, aby byla situována výlučně na jejich pozemku. Zúžením vrat by nepochybně došlo také k tomu, že by se zkomplikoval, či dokonce až znemožnil, vjezd zejména pro obslužná vozidla k pozemkům žalobce. Stávající vjezd je svými rozměry velký akorát pro průjezd jak osobního auta, tak i případných obslužných vozidel pro zahradu [parcelní číslo] a zadní část pozemku [parcelní číslo] s kůlnou a garáží. Současně bránu (vrata) je možné rozevřít do dostatečné šířky, což je potřeba, aby nedošlo k poškození auta či přečnívajících součástí brány. 6. Dle žalobce není řešením vybudování dvou vrat, tedy každý na svém pozemku u domu, neboť šíře jeho pozemku po jeho rozdělení darováním činí pouze necelé 3 m (dle geometrického plánu jen 2,88 m). Navíc v místě hlavního vstupu do domu žalobce (ze dvora) schody přesahují do prostoru dvora o 40 cm, jejich stříška dokonce o 60 cm, což by v případě eventuálního fyzického oddělení pozemků (plotem) znemožnilo dostatečný a bezpečný průjezd, natož parkování a vyložení nákladu z auta v prostoru nynějšího společného vjezdu. Další nepříjemnou skutečností je i zužující se šířka dvora směrem do zahrady, a to o téměř 40 cm oproti šíři z ulice. Takové řešení by bylo také spojeno s poměrně značnými náklady a náročnými úpravami a podle předběžné informace ani není jisté, že by takové řešení povolily příslušné orgány – stavební nebo silniční úřad. Žalobce dále poukazoval na to, že k takové úpravě je zapotřební stavební povolení, které žalovaní evidentně nemají, neboť by jako spoluvlastník musel být účastníkem stavebního řízení i on, což se nestalo. 7. Žalobce se tedy obává neoprávněného zásahu do pokojného stavu, kterým se ruší držba práva žalobce (a jeho matky) užívat bránu a také držby práva žalobce (a jeho matky) vjíždět přes část pozemku [parcelní číslo] na jejich pozemek [parcelní číslo]. Následně by pak v případě fyzického oddělení pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] plotem, což nelze do budoucna vyloučit, protože se žalovaní o tom zmínili, žalobce (a jeho matka) přišli o jediný příjezd k jejich nemovitostem za jejich domem. Jako jediný důvod celé naplánované změny se tedy žalobci jeví pouze účelový zásah do jeho práv (a práv jeho matky) z pokojné držby cílící na zrušení spoluvlastnictví rozhrady a možnost oddělení pozemku vnitřním oplocením. 8. Z obavy o brzkou realizaci činnosti podal žalobce vedle žaloby na ochranu držby také návrh na vydání předběžného opatření, kterému soud usnesením č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] vyhověl. 9. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že dle jejich názoru nemůže žalobce požívat ochrany, neboť jeho domnělá držba není poctivá, řádná ani pravá. Žalovaní opakovaně zpochybnili existenci jakékoliv dohody, ze které by vyplývalo právo žalovaného užívat bránu a jejich pozemek [parcelní číslo] k průchodu a průjezdu. Žalovaní uvedli, že darovací smlouva z roku [rok] žádnou takovou dohodu nezmiňovala, ani taková dohoda nebyla v souvislosti s darovací smlouvou uzavřena. Žalovaní pouze trpěli občasné přejezdy žalobce (cca 1x za 2-3 měsíce) přes část svého pozemku a činili tak v rámci dobr