3 C 76/2022-50 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 630 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně zdůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který měl být splacen v měsíčních splátkách ve výši 3,53 % z dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se splátkami, kdy na úvěr nic neuhradil žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu 40 000 Kč, náhrady na vymáhání ve výši 130 Kč za odeslané doporučené psaní a smluvní pokutu ve výši 500 Kč dle bodu 7.1 úvěrových podmínek. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 27,88 % ročně v kapitalizované výši 6 844,68 Kč, tj. do zesplatnění a dále od zesplatnění do zaplacení a úrok z prodlení. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu žalobkyní, naposledy prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne [datum]. Žalobkyně k výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. doplnila, že dle jejího názoru zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zcela dostatečně, kdy vycházela z kreditního skóre žalovaného. Pro tento účel je využíván statických model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Žalobkyně tak zjišťuje nejvyšší možnou měsíční splátku, zohledňováno je rodinné postavení klienta, vyživovací povinnost, příjem partnera a další skutečnosti. Žalobkyně provedla lustraci v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISAIR, kdy nenalezla žádný závazek, resp. žalovaný byl hodnocen pozitivně. Dále z výpisu z účtu žalovaného za květen 2021 zjistila, že jeho příjem je 26 367 Kč. S ohledem na výši úvěru a výši splátek považuje žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, ačkoli mu byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 o.s.ř. 3. Usnesením ze dne [datum] vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému bylo usnesení spolu s žalobou zasláno na adresu trvalého pobytu dle Centrální evidence obyvatel, doručeno mu bylo řádně v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 o.s.ř. Přesto se na výzvu soudu nevyjádřil, soud tedy vycházel z toho, že souhlasí s předeslaným procesním postupem v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. V dané věci tedy bylo rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Údaje uvedené žalobkyní v žalobě byly prokázány předloženými listinnými důkazy. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené v distančně dne [datum] mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem je patrné, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že úvěr měl splatit v měsíčních splátkách 3,53 %, tj. 1 412 Kč. Strany se dohodly na úrokové sazbě 27,88 % ročně. Při nesplácení splátek byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dále se zavázal žalovaný hradit i náklady spojené s vymáháním, které byly ke dni sjednání smlouvy dohodnuty na částku 100 Kč za jeden úkon s tím, tato částka se může zvýšit podle reálných nákladů. Čerpání úvěru je zřejmé z potvrzení o provedené platbě [banka] [příjmení]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně výzvou k úhradě před podáním žaloby dne [datum]. Na dluh žalovaný neuhradil nic. <i>5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Ve smyslu ustanovení § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Smlouva byla shledána platnou, neboť bylo dostatečně zabezpečeno určení jednající osoby a žalovanému v postavení spotřebitele byly dostatečným způsobem poskytnuty všechny potřebné informace.</i> <i>8. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>9. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> 10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě distančně uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku Smlouva o úvěru byla shledána platnou. Ze strany předchozího věřitele byl smluvní závazek splněn řádně, byl tedy oprávněn domáhat se splnění povinnosti na žalovaném. Žalovaný však svým závazkům z úvěrové smlouvy nedostál, když neplnil sjednané podmínky úvěrové smlouvy tím, že včas a řádně neplatil splátky úvěru, který mu byl na základě sjednané smlouvy poskytnut ve výši 40 000 Kč. Na úvěr neuhradil žalovaný nic. Soud posoudil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru jako dostatečné, kdy žalobkyně vyšla z veřejně dostupných databází a ověřovala si příjmy žalovaného z výpisu z účtu, ze kterého zjistila jeho příjem přes 26 tisíc Kč. S ohledem na výši měsíční splátky, která činila 1 412 Kč má i soud za to, že úvěruschopnost žalovaného byla dostatečná a byla tedy zkoumána řádně. Žalobkyně prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši. Jelikož žalovaný svůj závazek dosud nesplnil, soud vzal nárok žalobkyně za prokázaný a vyhověl žalobě v plném rozsahu, když uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 630 Kč, kterou tvoří neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 40 000 Kč, náklady na upomínání ve výši 130 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Dále soud přiznal také nárok na úrok z úvěru, kdy se strany ve smlouvě dohodly na úroku ve výši 27,88 % ročně s tím, že žalobkyně tento nárok částečně kapitalizovala. 11. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle výzvy ze dne [datum]. Žalobkyně úrok z prodlení částečně kapitalizovala. Úrok z prodlení ode dne podání žaloby, tj. od [datum] byl vyčíslen podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 804 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 626 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 630 Kč sestávající z část