4 C 116/2022-46 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 324,27 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je nezaplacený příspěvek nepojištěného vozidla [registrační značka] za období od [datum] do [datum] odpovídající hodnotě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, ačkoli mu byla řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří kupní smlouva o prodeji motorového vozidla ze dne [datum], výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], I. a II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] a [datum] a předžalobní upomínka zaslaná prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně dne [datum], o jejímž odeslání svědčí detailní informace k zásilkám služby Pošta Online. 4. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalovaný porušil svou zákonnost povinnost stanovenou § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť neměl sjednáno pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy bylo vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Žalobkyně proto v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za období 128 dnů, po které bylo jeho vozidlo nepojištěno. Soud má za to, že nárok na zaplacení tohoto příspěvku za dobu, kdy nebylo vozidlo provozováno, je důvodný. Kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím bylo prokázáno, že vlastníkem a provozovatelem vozidla byl v předmětném období žalovaný. Žalobkyně prokázala, že žalovaný neměl v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit příspěvek. Výše příspěvku byla řádně vypočtena podle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kde je dle § 2 písm. s ) pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně stanovena denní sazba ve výši 16 Kč. Základní příspěvek tedy činí 2 048 Kč a po částečné úhradě žalovaným dne [datum] částkou 23,73 Kč činí dluh 2 024,27 Kč. Soud považuje rovněž za důvodný nárok žalobkyně na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle něhož osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit České kanceláři pojistitelů náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 5. Na podkladě shora uvedeného skutkového stavu věci a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou platební povinnost vztahující se k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem jejího vozidlu splnil. Žalobkyně naproti tomu prokázala existenci závazku za žalovaným i výši pohledávky, neboť žalovaný do dnešního dne dlužnou pohledávku z titulu nezaplaceného příspěvku nepojištěných za období od [datum] do [datum] včetně nákladů na upomínání uhradil jen nepatrnou částkou. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 324,27 Kč s příslušenstvím. 6. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil v závislosti na částečné úhradě žalovaného ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost příspěvku a nákladů až do úplného zaplacení. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 324,27 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 8. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.