6 C 11/2022-36 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném mezi [právnická osoba] a žalovaným, kterému byla poskytnuta dne [datum] částka 5 0000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku do [datum] včetně poplatku ve výši 1 400 Kč. Žalovanému byl úvěr poskytnut na účet vedený pod č. [bankovní účet] s uvedením variabilního symbolu č. smlouvy [číslo]. Dluh žalovaného byl postoupen smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dluhu, naposled předžalobní upomínkou z [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 1 400 Kč do [datum]. Žalovaný však svůj dluh neuhradil. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k úhradě dluhu opakovanými upomínkami, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum]. Dluh žalovaný ani po této urgenci neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalobkyní došlo k převodu pohledávky na žalobkyni k datu [datum], o čemž byl žalovaný informován [datum]. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou takto stanovená. Při právním posouzení věci, soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., neboť právní předchůdkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok společně s poplatky formou dohodnutých splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala peněžní prostředky žalovanému na jeho účet. Povinností žalovaného vyplývající ze smlouvy bylo hradit splátky řádně a včas, avšak žalovaný této povinnosti nedostál. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb. z jistiny ode dne splatnosti do zaplacení. Nároky žalobkyně, která vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o.z. byly důvodné, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý z tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.