6 C 2/2022-86 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 276,36 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu zdůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, který byl následně dne [datum] navýšen dle dispozic na 19 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky 2 % čerpaného úvěru. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr dopisem ze dne [datum] za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž porušil svoji splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 18 453,36 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši na jistině částku 485,70 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 023 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 699,30 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 18 939,06 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena. 3. Soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň byl poučen o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému bylo usnesení spolu s žalobním návrhem zasláno na adresu trvalého pobytu dle Centrální evidence obyvatel, doručeno mu bylo řádně v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., přesto se na výzvu soudu nevyjádřil. Žalobkyně již v prvním podání ve věci vyjádřila svůj souhlas s navrženým procesním postupem. Jelikož žalovaný nijak nereagoval, soud vycházel z toho, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, v dané věci tedy bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. 4. Údaje uvedené žalobkyní v žalobě byly prokázány předloženými listinnými důkazy: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] vyplývá, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec prostřednictvím kreditní karty. Z dispozice ke smlouvě soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec 19 000 Kč, celková částka splatná spotřebitelem byla ve výši 22 036,32 Kč. Splátka byla určena v minimální výši 2% z čerpaného úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99 %. Součástí byl seznam poplatků vážící se k danému úvěru. Žalovanému byly poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru dne [datum]. Čerpání úvěru je zřejmé z výpisu ke kreditní kartě. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému zasláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek. Z výpisu z úvěrového účtu ke dni [datum] je zřejmý zůstatek výše celé pohledávky 24 162,06 Kč. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka, o jejímž odeslání svědčí poštovní podací arch. V průběhu řízení nebylo nijak prokázáno a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužná částka byla do dnešního dne žalobkyni uhrazena. 6. S odkazem na ustanovení § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. soud posoudil nárok žalobce podle dosavadních právních předpisů. 7. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne, v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se podle tohoto zákona řídí závazkové vztahy smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků. 9. Podle ustanovení § 502 odst. 1, 2 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. 10. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen zaplatit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 11. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr, který však žalovaný řádně podle smlouvy nesplácel, a proto věřitel prohlásil úvěr za splatný. Žalovaný vzniklý dluh neuhradil a žalobkyně se tak oprávněně domáhá zaplacení dosud neuhrazené dlužné částky úvěru s příslušenstvím. 12. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok věřitele na plnění ze smlouvy o úvěru, včetně povinnosti hradit úroky zejména podle § 497 a násl. obchodního zákoníku a podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku Smlouva byla shledána platnou. Žalovaný dluží žalobci jistinu a rovněž obchodní úrok ve výši dohodnuté ve smlouvě, který byl částečně zkapitalizován částkou ve výši 485,70 Kč. Proto soud vyhověl žalobě v plném rozsahu. Nárok na účtované poplatky byl prokázán co do výše sazebníkem poplatků. 13. Jelikož je žalovaný v prodlení, s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, byla mu v souladu s ustanovením § 369 odst. 1 obchodního zákoníku uložena povinnost zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení. V dané věci vystupoval žalovaný, při uzavření smlouvy o úvěru, jako nepodnikatel, a tudíž je nutno na daný případ vztáhnout ustanovení § 262 odst. 4 větu poslední obchodního zákoníku, když žalovaný může nést odpovědnost za porušení smluvní povinnosti pouze v rozsahu předpisů občanskoprávních. Na daný případ se tedy vztahuje povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., přičemž úrok z prodlení za období do [datum] včetně byl žalobkyní kapitalizován částkou ve výši 699,30 Kč a ode dne následujícího je požadován úrok z prodlení v zákonné výši. V tomto směru byl soud návrhem žalobkyně vázán. 14. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně. Počátek prodlení byl stanoven ode dne následujícího po převzetí právního zastoupení. Žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 15. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 566 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 114 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 276,36 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 17. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je