9 C 198/2021-35 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 1. 10. 2021 domáhal rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit mu částku ve výši 1.029 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.029 Kč za dobu od 14. 5. 2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že žalovaný využil dne 13. 5. 2019 služeb veřejné drážní dopravy provozované právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], kdy cestoval vlakem bez platného cestovního dokladu. O této skutečnosti byl proveden zápis – oznámení o závadách ze dne 14. 5. 2019 a bylo vydáno na jméno žalovaného potvrzení o nedodržení SPPO (Smluvních přepravních podmínek), které bylo uvedeného dne podepsáno i žalovaným. Tímto protiprávním jednáním vznikla žalovanému povinnost uhradit nejen dlužné jízdné ve výši 29 Kč za cestu vlakem [číslo] ze stanice [obec] do [obec], ale rovněž uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč za takovou uskutečněnou cestu bez řádného jízdního dokladu podle čl. 77 Smluvních přepravních podmínek Českých drah pro veřejnou drážní osobní dopravu za cestu bez jízdního dokladu. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil, přičemž tuto povinnost nesplnil ani následně vůči žalobci, na něhož na základě Smlouvy o postoupení pohledávek a Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích ze dne 15. 12. 2015 byla postoupena mj. i pohledávka za žalovaným na dalšího věřitele a následně na žalobce na základě další Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 20. 3. 2020, kde byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 27. 12. 2021. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 11. 2021 č.j. 9 C 198/2021-31 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 27. 12. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již dříve. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. V případě jednotlivých důkazů se pak jednalo o potvrzení o zaplacení úplaty ve vztahu ke Smlouvě o postoupení pohledávek, Smlouvu o postoupení pohledávek Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích ze dne 15. 12. 2015 a Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 spolu se seznamem postupovaných pohledávek, Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou drážní osobní dopravu spolu s přílohami, ceník základního jízdného ČD, Tarify Českých drah – změna [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 14. 5. 2019, oznámení o závadách ze dne 14. 5. 2019, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění ze dne 20. 3. 2020 s poštovním podacím archem. 5. Na základě provedeného dokazování a tvrzení žalobce učinil soud ve věci skutková zjištění a učinil z nich závěr o skutkovém stavu věci, kdy měl jednoznačně za prokázané, že žalovaný použil dne 13. 5. 2019 veřejnou drážní dopravu provozovanou [právnická osoba], kdy cestoval vlakem bez platného cestovního dokladu. O této skutečnosti byl proveden zápis – oznámení o závadách ze dne 14. 5. 2019 a bylo vydáno na jméno žalovaného potvrzení o nedodržení SPPO (Smluvních přepravních podmínek), které bylo uvedeného dne podepsáno i žalovaným. Tímto protiprávním jednáním vznikla žalovanému povinnost uhradit nejen dlužné jízdné ve výši 29 Kč za cestu vlakem [číslo] ze stanice [obec] do [obec], ale rovněž uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč za uskutečněnou cestu bez řádného jízdního dokladu podle čl. 77 Smluvních přepravních podmínek Českých drah pro veřejnou drážní osobní dopravu za cestu bez jízdního dokladu. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil, přičemž tuto povinnost nesplnil ani následně vůči žalobci, na něhož na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 byla postoupena mj. i pohledávka za žalovaným. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 20. 3. 2020, kde byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 7. S ohledem ke skutečnosti, že nárok uplatněný žalobou vyplýval z porušení přepravních podmínek a právních předpisů v roce 2019, pak bylo třeba věc posuzovat podle aktuální právní úpravy platné a účinné od 1. 1. 2014, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ). 8. Podle § 2550 NOZ smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 9. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob (dále jen "přepravní smlouva") vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu (dále jen "jízdné") podle tarifu. Podle odst. 2 přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem (dále jen "nástup do vozidla"). 10. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 11. V souvislosti se zjištěným skutkovým stavem a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok žalobce byl zcela důvodný. Žalovaný tím, že použil veřejný dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobce, uzavřel s ním, jakožto dopravcem, smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 NOZ, která ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu, dopravci tj. právnímu předchůdci žalobce, [právnická osoba], tímto vznikl nárok na zaplacení stanoveného jízdného. Žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem při přepravní kontrole dne 13. 5. 2019, přičemž na základě této skutečnosti mu vznikla povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč za takovou jízdu„ na černo“ a rovněž jízdné ve výši 29 Kč podle platného ceníku jízdného právního předchůdce žalobce. Žalovaný, ač následně k tomu byl vyzván v rámci předžalobní výzvy, do dnešního dne ničeho neuhradil. Zároveň se dostal i do prodlení s úhradou přirážky k jízdnému, a to dne 14. 5. 2019, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobcem, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství, přičemž rovněž neměl pochybnosti o platnosti postoupení pohledávky na žalobce ze strany jeho právního předchůdce na základě platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.) 12. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní ho