9 C 204/2021-23 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. 11. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 11.831,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.831,90 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení, a to z titulu nehrazení dodávek plynu do daného odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o sdružených službách dodávky zemního plynu (pro Maloodběratele – Domácnosti) ze dne 22. 1. 2019, jejíž nedílnou součástí byly i [ulice] podmínky dodávky plynu. Žalovaný odběr plynu realizoval jako spotřebitel pro potřeby a účely domácnosti. Žalobkyně dodávala řádně do odběrného místa plyn, přičemž dodávky respektive cenu za odebranou komoditu žalovanému řádně vyúčtovala prostřednictvím jednotlivých faktur. Žalovaný hradil zálohy na odebraný plyn, avšak tyto zálohy nepostačovaly k zaplacení spotřeby, kdy tedy žalovaný neuhradil dodávku plynu za období od 18. 2. 2021 do 28. 4. 2021 vyúčtovanou částkou ve výši 11.831,90 Kč, a to fakturou [číslo] ze dne 11. 5. 2021 splatnou dne 1. 6. 2021, kdy mu tato částka byla účtována za spotřebu 10, [číslo] MWh. Žalovaný však fakturovanou částku neuhradil, a to ani přes opakované upomínání a především doručování předžalobní upomínky ze dne 5. 10. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 27. 12. 2021. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2021 č.j. 9 C 204/2021-19 byli žalobkyně a žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 27. 12. 2021 spolu s žalobou. Žalobkyně se rovněž k této výzvě nevyjádřila. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. 5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění: žalobkyně dodávala žalovanému plyn do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], číslo odběrného místa [číslo], a to na základě uzavřené Smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu (pro Maloodběratele – Domácnosti) ze dne 22. 1. 2019, jejíž nedílnou součástí byly i [ulice] podmínky dodávky plynu. Žalovaný odběr plynu realizoval jako spotřebitel pro potřeby a účely domácnosti. Žalobkyně dodávala řádně do odběrného místa plyn, přičemž dodávky respektive cenu za odebranou komoditu žalovanému řádně vyúčtovala prostřednictvím jednotlivých faktur. Žalovaný hradil zálohy na odebraný plyn, avšak tyto zálohy nepostačovaly k zaplacení spotřeby, kdy tedy žalovaný neuhradil dodávku plynu za období od 18. 2. 2021 do 28. 4. 2021 vyúčtovanou částkou ve výši 11.831,90 Kč, a to fakturou [číslo] ze dne 11. 5. 2021 splatnou dne 1. 6. 2021, kdy mu tato částka byla účtována za spotřebu 10, [číslo] MWh. Žalovaný však fakturovanou částku neuhradil, a to ani přes opakované upomínání a především doručování předžalobní upomínky ze dne 5. 10. 2021. 6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil. 7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat, když podstatné pro projednávanou věc bylo to, že žalovaný odebral řádně dodaný plyn, za který však neuhradil fakturovanou částku 11.831,90 Kč, a to ani přes opakované upomínání ze strany žalobkyně. 8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 9. S ohledem ke vzniku závazkového vztahu mezi účastníky soud posuzoval tento jejich vztah a právní jednání účastníků podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), přičemž měl za to, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, kdy podle § 2079 odst. 1 NOZ platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dále podle odst. 2 téhož ustanovení NOZ platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 10. V souzené věci bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem vznikl smluvní vztah na základě uzavřené Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 22. 1. 2019, jež svým obsahem odpovídá povaze kupní smlouvy, jak již ostatně soud uvedl i výše. Žalobkyně splnila svou smluvní povinnost, když do sjednaného odběrného místa dodávala plyn, přičemž žalovanému vyúčtovala řádně spotřebu plynu za období od 18. 2. 2021 do 28. 4. 2021 vyúčtovanou částkou ve výši 11.831,90 Kč, a to fakturou [číslo] ze dne 11. 5. 2021 splatnou dne 1. 6. 2021, kdy mu tato částka byla účtována za spotřebu 10, [číslo] MWh. Žalovaný však fakturovanou částku neuhradil, a to ani přes opakované upomínání a především doručování předžalobní upomínky ze dne 5. 10. 2021. Žalovaná se pak dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu od 2. 6. 2021. Ve smyslu § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl řádně vyzván žalobkyní, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalovaným částkám a rovněž k uplatněnému příslušenství a uložil tak žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.831,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.831,90 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení. (výrok I.) 11. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.000 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.452 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.) 12. Soud v řízení pochybil, neboť řádně žalobkyni nevyzval k soudnímu poplatku ve výši 1.000 Kč za podanou žalobu. S ohledem k této skutečnosti tak povinnost k úhradě soudního poplatku uložil žalobkyni v tomto rozsudku, když jeho výše činí podle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném a účinném znění, (dále jen ZoSoP), částku ve výši 1.000 Kč. Samotná povinnost byla žalobkyni uložena podle § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 ZoSoP.