9 C 217/2021 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 10. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku ve výši 2.014 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 262,21 Kč za dobu od 16. 10. 2019 do 27. 10. 2021 vypočteného z jednotlivých dlužných částek za neuhrazený televizní tzv. koncesionářský poplatek v období od 15. 10. 2019 do 15. 12. 2020, kdy konec úročení stanovila k datu sepisu žaloby. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že žalovaný vlastnil televizní přijímač a měl tak povinnost se přihlásit jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence vedené žalobkyní a platit podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném a účinném znění, poplatek ve výši 135 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2005. Žalovaný svou povinnost se přihlásit jako vlastník televizního přijímače splnil již k datu 1. 4. 1995, přičemž tedy měl řádně platit měsíčně uvedenou částku ve výši 135 Kč (dříve v nižší výši). Za dobu od měsíce října roku 2019 do měsíce prosince roku 2020 však tuto svou povinnost nesplnil a celkově tak za uvedené období dlužil na televizních (koncesionářských) poplatcích částku ve výši 2.014 Kč, a to právě z titulu nezaplacených poplatků, ač ke splnění této povinnosti byl ze strany žalobkyně řádně vyzván. Žalovaný však nikterak na takovou výzvu nereagoval a neuhradil dluh ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy a byl pak i v prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně tak vedle dlužné částky za poplatky požadoval i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 16. 10. 2019 do 27. 10. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 24. 1. 2022, která mu takto byla doručena i s usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 1. 2022 č.j. 9 C 217/2021-16, kterým byl v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že účastníci řízení souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 3. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. V případě jednotlivých důkazů se pak jednalo o potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence České pošty s.p. ze dne 16. 9. 2021, potvrzení o správnosti údajů, výzvu k úhradě dluhu ze dne 8. 3. 2021 spolu s kopií dodejky ze dne 11. 3. 2021, specifikaci výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení. 4. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění a učinil z nich závěr o skutkovém stavu věci, kdy měl jednoznačně za prokázané, že žalovaný byl přihlášen jako vlastník televizního přijímače k poplatkům od dubna roku 1995, přičemž od měsíce října roku 2019 do měsíce prosince roku 2020 nezaplatil televizní poplatky, které byly stanoveny ve výši 135 Kč měsíčně, respektive v říjnu roku 2019 činil dluh částku 124 Kč s tím, že poplatky byly splatné vždy do každého 15. dne v příslušném měsíci. Takto za uvedenou dobu činila výše předepsaných poplatků částku 2.014 Kč. Žalovaný byl prostřednictvím žalobkyně upozorněn na dluh na poplatcích a byl vyzván k jeho úhradě, avšak ani přes tuto skutečnost ničeho neuhradil, přičemž se dostal i do prodlení s úhradou poplatků. Žalobkyně tak vedle dlužné částky za poplatky požadovala i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 16. 10. 2019 do 27. 10. 2021. 5. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném a účinném znění, (dále jen RaTvPopl), se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 6. Podle § 5 odst. 1 RaTvPopl poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 7. Dále podle § 6 RaTvPopl měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Ve smyslu § 7 odst. 1 RaTvPopl upravujícího placení poplatků pak poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Konečně podle § 10 RaTvPopl nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (NOZ), platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný byl povinen jakožto vlastník televizního přijímače přihlášený k placení poplatků s účinností od měsíce července 2005 řádně platit měsíčně částku 135 Kč (respektive dříve částku ve výši 75 Kč, 100 Kč a 120 Kč měsíčně), avšak tuto svou povinnost neplnil řádně a za období od měsíce října roku 2019 do měsíce prosince roku 2020 nezaplatil televizní poplatky, které byly stanoveny ve výši 135 Kč měsíčně a byly splatné vždy do každého 15. dne v příslušném měsíci, tedy celkem dlužil žalobkyni částku ve výši 2.014 Kč, když za měsíc říjen 2019 dlužil částku 124 Kč. Žalovaný byl žalobkyní či prostřednictvím České pošty, s.p., upozorněn na dluh na poplatcích a byl opakovaně vyzván k jeho úhradě, avšak ani přes tyto doručené výzvy ničeho neuhradil, ač zároveň byl upozorněn na možné podání žaloby. Žalobkyni tak náležel vedle dlužné částky poplatků i zákonný úrok z prodlení, který byl kapitalizovaný za dobu od 16. 10. 2019 do 27. 10. 2021 ve výši 262,21 Kč (výrok I.) 10. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ, § 146 odst. 2 věta první ve spojení s § 137 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni by sice náleželo právo na náhradu nákladů řízení v intencích uvedeného § 142 odst. 1 OSŘ, avšak soud jí přiznal pouze právo na náhradu nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, kdy ostatní náklady spočívající v odměně a paušální náhradě zástupce žalobkyně spolu s DPH ve výši 21% nepovažoval za náklady, které by snad byly účelně vynaložené. V této souvislosti pak soud při uvažování o náhradě nákladů řízení jednoznačně vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12, kde Ústavní soud vyslovil, že Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Tyto (společně s rozhlasovým poplatkem) jsou (nyní) stanoveny zákonem č. 348/2005 Sb., a to včetně určení jejich základu i výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, vymezení osvobození od placení poplatků, určení způsobu placení poplatků a případné přirážky k nim atp. V kontextu posuzované věci pak bylo možno zdůraznit, ostatně právě v souladu se závěry Ústavního soudu, že postavení České televize ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru je značně odlišné. Činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (shodně též usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3