9 C 43/2022-19 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.000 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky z titulu dluhu za poskytnutí léčebné péče respektive za poskytnutí nadstandardního ubytování žalovanému při jeho hospitalizaci na kožním oddělení žalobkyně v době od [datum] do [datum]. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že žalovaný byl v době od [datum] až do [datum] hospitalizován u žalobkyně na kožním oddělení, přičemž na jeho žádost mu bylo poskytnuto od [datum] do [datum] nadstandardní ubytování, které však není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění zdravotní pojišťovnou. Uvedená poskytnutá služba byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum], avšak žalovaný ač souhlasil s úhradou částky a poskytnutou službou, ničeho nezaplatil, ani na základě upomínky ze dne [datum], ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2022 č.j. 9 C 43/2022-16 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem souhlasila již předem. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádři k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. Na základě žalobkyní předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění a na jejich základě bezpečný závěr o skutkovém stavu, kdy měl z jednotlivých listinných důkazů za prokázané, že žalovaný byl v době od [datum] až do [datum] hospitalizován u žalobkyně na kožním oddělení, přičemž na jeho žádost mu bylo poskytnuto od [datum] do [datum] nadstandardní ubytování, které však není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění zdravotní pojišťovnou. Uvedená poskytnutá služba byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum], avšak žalovaný ač souhlasil s úhradou částky a poskytnutou službou, ničeho nezaplatil, ani na základě upomínky ze dne [datum], ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Pro právní posouzení bylo rozhodné, že žalovaný byl u žalobkyně hospitalizován a byla mu poskytnuta konkrétní léčba podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, na kožní klinice žalobkyně, přičemž žalovaný využil možnosti ubytování v nadstandardním pokoji žalobkyně při jeho hospitalizaci, podepsal dne [datum] smlouvu o poskytnutí nadstandardního ubytování při hospitalizaci s tím, že si byl od počátku vědom, že za dobu poskytnutí tohoto ubytování bude nucen hradit za každý den částku 600 Kč, přičemž takto mu vznikla povinnost uhradit za dobu od [datum] do [datum] částku ve výši 3.000 Kč, když takto poskytovaná péče není hrazena z běžného veřejného zdravotního pojištění ze strany smluvní zdravotní pojišťovny žalovaného. Žalovanému byla uvedená částka řádně vyúčtována, avšak do data splatnosti ji neuhradil, a to ani po opakovaných výzvách ze strany žalobkyně. Z hlediska posouzení nároku na úhradu příslušenství představovaného zákonným úrokem z prodlení postupoval soud podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ). Podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovanému vznikl dluh vůči žalobkyni, který neuhradil, ač k tomu byl vyzván i předžalobní výzvou, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce i požadovanému příslušenství. (výrok I.) O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále v přiznané náhradě nákladů řízení žalobkyně za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne [datum] sp.zn. Pl.ÚS 39/13, tj. ve výši 300 Kč za předžalobní upomínku, 300 Kč za přípravu a podání žaloby, tedy 600 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 1.000 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ (výrok II.)