14 C 158/2023-70 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 056 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 056 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, se smluvní pokutou 14 002 Kč (0,1 % denně z 34 481,63 Kč od 1. 3. 2023 do 7. 7. 2023), s úrokem 64,61 % ročně z částky 29 708,84 Kč od 1. 3. 20222 do 22. 3. 2022, s úrokem 8,5 % ročně z částky 29 708,84 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 3. 2022 dosáhne částky 101 203 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 13. 9. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle toho vrátit také úroky ve výši 64,61 % ročně, společně s pojištěním vše formou 48měsíčních splátek po 1 816 Kč se splatností vždy k 22 dni každého měsíce počínaje měsícem října 2021. Žalovaný však na dluh neplatil řádně a včas, ocitl se v prodlení s úhradou třetí splátky delším než 65 dnů. V důsledku toho došlo k 27. 2. 2022 k zesplatnění celého dluhu v souladu se smlouvou (čl. 6.4.). Žalovaný uhradil na dluh jen 3 632 Kč a nadále dluží na jistině 29 708 Kč, dlužném úroku přirostlém k úvěru 4 772,79 Kč, smluvní pokutě 998 Kč, nákladech na vymáhání 400 Kč, úhrady za pojištění 177 Kč, smluvní pokutě 14 002 Kč a příslušenství požadované v žalobě.2. Žalovaný namítl, že při uzavírání smlouvy nebyly dostatečně zkoumány jeho poměry z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a proto by měla být žaloba částečně zamítnuta ohledně nároků převyšují bezdůvodné obohacení.3. V rámci provedeného dokazovaní soud z Návrhu smlouvy č. , hodnota, ze dne 13. 9. 2021 ve spojení s Oznámením žalobkyně o schválení úvěru ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 14. 9. 2021 včetně příloh, návrhem dodatku č., hodnota, , dodatku č. , hodnota, k návrh smlouvy, podpisem na dálku zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 9. 2021 uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem 64,6 % ročně maximálně do částky 101 203,20 Kč, náklady a pojištěním vše formou splátek po 1 816 Kč měsíčně splatných vždy do každého 22 dne v měsíci počínaje od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bude úvěr vyplacen. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že mezi stranami bylo ujednáno (čl. 6.3) automatické zesplatnění celého úvěru v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení trvajícím 65 dnů s úhradou jakékoliv splátky nebo její části. Dále bylo mezi stranami smluveno, že v případě zesplatnění úvěru se stanou součástí jistiny i doposud nezaplacené úroky (nová jistina čl. 6.4), mezi stranami byly sjednány náklady 200 Kč za každou splátku s níž se žalovaný ocitne v prodlení delším 15 dnů (čl. 6.2), smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku s níž se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dnů (čl. 6.1) a smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny od zesplatnění úvěru do zaplacení. Ze splátkového kalendáře byla zjištěna výše i splatnost jednotlivých splátek se splatností poslední z nich do 22. 9. 2025. Rozsah sjednaného pojištění byl zjištěn z informačního dokumentu, přihlášky k pojištění a přílohy č. 1 k návrhu smlouvy na uzavření smlouvy o úvěru.4. Z předsmluvního formuláře ze dne bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému před uzavřením smlouvy informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.5. Hodnocením klienta ze dne 13. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých od žalovaného, ověřených občanským průkazem žalovaného, poštovní poukázkou o výši důchodu a potvrzením o vedení účtu žalovaného, přičemž vycházela z příjmu žalovaného tvořeného invalidním důchodem 3. stupně ve výši 13 105 Kč měsíčně a z celkových výdajů žalovaného 6 463 Kč tvořenými životním minimem 3 960 Kč, náklady na bydlení 2 603 Kč. Výdaje žalovaného nebyly ověřeny.6. Z výpisu z nebankovního registru bylo zjištěno, že žalovaný nebyl hodnocen jako rizikový klient.7. Z výpisu z registru solus bylo zjištěno, že žalovaný není veden jako dlužník.8. Prohlášení klienta bylo zjištěno, že se žalovaný seznámil s informacemi dle § 92 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.9. Z dokladu o vyplacení bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho účet poskytnuta částka 30 000 Kč dne 13. 9. 2021. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 30 000 Kč na jeho bankovní účet dne 14. 9. 2021.10. Z přehledu splácení bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni na dluh celkově 3 632 Kč a ocitl se v prodlení již s úhradou třetí splátky delší než 65 dnů. Poslední platba byla uhrazena dne 25. 11. 2021.11. Výzvami ze dne 24. 1. 2022, 22. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek.12. Z oznámení ze dne 27. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila zesplatnění celého úvěru žalovanému a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě.13. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 8. 2022 ve spojení s poštovním archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu.14. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 o.s.ř. a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin. Soud vzal za prokázané poštovními stvrzenkami o výši důchodu ve spojení s formulářem o hodnocení klienta, že žalobkyni bylo při sjednávání smlouvy s žalovaným zřejmé, že žalovaný je invalidní důchodce s jediným příjmem tvořeným právě invalidním důchodem třetího stupně v měsíční výši 13 105 Kč, který poskytnutá částka 30 000 Kč více jak dvojnásobně převyšuje. Přestože žalovaný nebyl veden v databázích dlužníků, charakter jeho jediného příjmu objektivně zakládal důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, neboť invalidní důchod 3. stupně je příjmem osoby, u které došlo ze zdravotních důvodů k dlouhodobému poklesu její pracovní schopnosti a tento příjem ji má sloužit jen k úhradě jejich nezbytných potřeb, a nikoliv k úhradě úvěru s úrokovou sazbou 64,61 % ročně. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen neověřenými výdaji žalovaného a faktickým splácením ze strany žalovaného, který se ocitl v prodlení již s úhradou třetí splátky delším než 65 dnů.15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.17. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z. neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva se řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinnou v době uzavření, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhu, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 30 000 Kč po odečtení úhrad 3 632 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 26 368 Kč. Žaloba byla ve zbývající části týkající se nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání (úroky, smluvní pokuta, náklady na vymáhání) shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II tohoto rozsudku zamítl.18. V souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovil soud splatnost jistiny