14 C 163/2023-36 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 107 475,34 Kč (skládající se z neuhrazené jistiny 104 919,34 Kč, poplatků 156 Kč, nákladů na vymáhání 900 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč), s úrokem 18 013,42 Kč (úrok 26,28 % ročně z jednotlivých splátek od 16. 2. 2023 do 22. 5. 2023 z částky 104 919,34 Kč), úrokem 15 % ročně z částky 104 919,34 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení 3 620,74 Kč (úrok 15 % ročně z částky 107 475,34 Kč od 2. 3. 2023 do 22. 5. 2023) a úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 107 475,34 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 20. 12. 2015 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 120 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni příslušného měsíce. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala částku celkem 216 275,78 Kč, avšak splátky nehradila řádně a včas, celkově zaplatila na dlužnou částku jen 183 163,91 Kč, proto žalobkyně využila svého práva (č. l. 7.1. úvěrových podmínek) a dluh ke dni 15. 2. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě, což žalovaná ani přes další upomínání neučinila, proto žalobkyně podala tuto žalobu.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. V rámci provedeného dokazovaní soud z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 20. 12. 2015 zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 34 000 Kč, úrokem 26,28 % ročně, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky společně s poplatky uvedenými ve smlouvě. V úvěrové smlouvě pak žalovaná prohlásila, že vyživuje 4 děti, vlastní rodinný dům, je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč a příjmem partnera 20 000 Kč. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky, dle kterých mohl být mimo jiné žalované navýšen úvěrový rámec až na 500 000 Kč a v případě prodlení žalované mohla žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný.4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou vycházela z příjmu žalované 15 000 Kč, avšak tento příjem nebyl nijak ověřován, ani nebyl ověřen zaměstnavatel. Příjem partnera pak dle prohlášení žalované činil 20 000 Kč a taktéž nebyl nijak ověřován. Současně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná není vedena jako dlužník v registrech SOLUS, CBL a NCBL a měsíční výdaje domácnosti činí dle žádosti 600 Kč.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované v době od 20. 12. 2015 do 24. 7. 2022 částku celkem 216 275,78 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni celkem 183 163,91 Kč.6. Z výzvy ze dne 15. 2. 2023 včetně podacího archu pošty ze dne 16. 2. 2023 bylo zjištěno, že z důvodu prodlení žalované vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celého dluhu do 14 dnů, tj. do 6. 3. 2023.7. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2023 včetně podacího archu pošty ze dne 10. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu před podáním žaloby do 7 dnů.8. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti či pravosti a zjištění učiněná z listin vzájemně korespondovala. Potvrzení o ověření bonity klienta neprokazovalo, že by žalobkyně při uzavíráním smlouvy s žalovanou posuzovala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, neboť žádným způsobem neověřovala příjem žalované ve výši 15 000 Kč. Argumentovala-li žalobkyně tím, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela ze statistického modelu a zohlednila také životní minimum na člena domácnosti 4 800 Kč, životní minimum na čtyři děti 8 560 Kč, celkové měsíčními náklady domácnosti na bydlení 5 240 Kč a splátkami jiným společnostem 600 Kč, výše těchto zohledňovaných výdajů převyšuje tvrzený příjem žalované, a proto měla žalobkyně ověřovat jak příjem žalované, tak příjem partnera. Nepostupovala-li tak, existovaly v době posouzení důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované, a i přes jejich existenci žalobkyně smlouvu s žalovanou uzavřela.9. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.11. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (26,28 % ročně). Současně se tato smlouva řídila i úpravou z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinnou v době jejich uzavření, neboť dle § 2 tohoto zákona, šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. Díky sjednané možnosti navyšování úvěrového rámce nedošlo k překročení úvěru tak jak je vymezeno v § 3 odst. 1 písm. i) z. č. 257/2016 Sb., nýbrž k přečerpání tak jak je vymezeno v §3 odst. 1 písm. h) z. č. 257/2016 Sb. a na poměry věci účastníků dopadá i ust. § 86 odst. 1 z č. 257/2016Sb. V souladu s § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 216 275,78 Kč – zaplacená část 183 163,91 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 33 111,87 Kč. Žalobu shledal nedůvodnou ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky, smluvní pokuty, poplatky, a proto ji soud výrokem II. zamítl.12. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté co byla žalobkyní k jeho úhradě vyzvána výzvou ze dne 15. 2. 2023 do 6. 3. 2023, ocitla se dnem následujícím 7. 3. 20223 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 7. 3. 2023 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo převážně úspěšné žalované. Žalovaná byla však v řízení nečinná, náklady řízení jí tedy nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.14. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.