14 C 39/2023-29 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 11 181 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10 881 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že žalovaný jako provozovatel vozidla r. z. [anonymizováno] [číslo] zapsaného v registru vozidel, nesjednal pojištění odpovědnosti v období od 1. 12. 2019 do 26. 3. 2020, tj. 117 dní, čímž vznikl žalobkyni nárok na příspěvek dle § 4 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 10 881 Kč a nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaný dluh nezaplatil, ačkoliv byl k jeho úhradě vyzván. 2. O návrhu rozhodl soud dne 24. 1. 2023 elektronickým platebním rozkazem [číslo jednací], proti kterému podal žalovaný dne 21. 2. 2023 včasný odpor, který odůvodnil tím, že uplatňuje námitku promlčení části žalovaného nároku, a to za dobu od 1. 12. 2019 do 18. 1. 2020, jelikož žaloba byla podána žalobkyní až 18. 1. 2023. Dle žalovaného byl tedy v promlčecí lhůtě řádně uplatněn nárok na zaplacení náhrady za dobu od 18. 1. 2020 do 26. 3. 2020, tj. za 69 dní, čemuž odpovídá nárok v částce 6 417 Kč a tento uznává včetně úroku z prodlení z této částky od 7. 2. 2023 do zaplacení. Neuznává zbylou část nároku a úrok z prodlení od 1. 12. 2020, jelikož mu žádná z tvrzených výzev nebyla doručena a o pohledávce se dozvěděl až z elektronického platebního rozkazu. 3. Žalobkyně k výzvě soudu odmítla námitku žalovaného ohledně částečného promlčení uplatněného nároku, jelikož výzva k úhradě byla žalovanému odeslána dne 16. 9. 2020, kdy uplatněný nárok se stal splatným ke dni 30. 11. 2020. Jelikož žaloba byla podána dne 18. 1. 2023, byla podána včas a nárok tak ani z části nebyl promlčen. 4. V rámci provedeného dokazování soud z údajů o pojištění vozidla zjistil, že osobní automobil r. z. [anonymizováno] [číslo] byl v období od 1. 12. 2019 do 26. 3. 2020 veden jako vozidlo vlastněné/provozované žalovaným, avšak v tomto období nebylo k vozidlu sjednáno pojištěné odpovědnosti. 5. Z výzvy k úhradě ze dne 16. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku za vozidlo r. z. [anonymizováno] [číslo] za období od 1. 12. 2019 do 26. 3. 2020, tj. 117 dnů po 93 Kč včetně nákladů na uplatnění práva 300 Kč v celkové výši 11 181 Kč do 60 dnů od doručení výzvy a současně poučila žalovaného možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku. Ze zprávy České pošty pak bylo zjištěno, že výzva byla doručena žalovanému dne 17. 9. 2020 na adresu [adresa žalovaného]. 6. Z upomínky o úhradu ze dne 13. 1. 2021, výzvy k zaplacení ze dne 8. 8. 2022 a předžalobní upomínky 6. 10. 2022 včetně podacího archu a sledování zásilek bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení na adresu [adresa žalovaného]. 7. Z výpisu z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný je hlášen k trvalému pobytu na adresu [adresa žalovaného]. 8. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) a vzal zjištění ze shora provedených listin za prokázaná, neboť v průběhu řízení nebyly uplatněny námitky pravosti a správnosti listin, zjištění učiněná z listin vzájemně korespondovala. Doručování výzev žalobkyně na aktuální adresu trvalého pobytu žalovaného a zejména osobní převzetí výzvy ze dne 16. 9. 2020 vyvracelo tvrzení žalovaného, že mu žádná z výzev nebyla doručena. Soud současně konstatoval, že pokud nebyl žalovaný na adrese trvalého pobytu zastižen, výzvy vyvolaly právní účinky, neboť se dostaly do sféry adresáta a tento měl možnost se s jejich obsahem seznámit. Byl-li žalovaný výzvou ze dne 16. 9. 2020 vyzván k zaplacení, do 60 dnů ode dne doručení tj. 17. 9. 2020 dospěla pohledávka žalobkyně uplynutím lhůty k 16. 11. 2020. Byla-li žaloba podána dne 18. 1. 2023 stalo se tak ve lhůtě tří let od dospělosti pohledávky. 9. Podle § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změněn některých souvisejících zákonů (dále jen z. č. 168/1999Sb.) ve znění z. č. 293/2017 Sb. platí, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu ne zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 10. Podle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 11. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že v období od 1. 12. 2019 do 26. 3. 2020 byl žalovaný dle § 4 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb. vlastník a provozovatel vozidla a porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb. tím, že k předmětnému vozidlu nesjednal v uvedeném období pojištění odpovědnosti. V důsledku porušení této povinnosti vznikl žalobkyni nárok vůči žalovanému dle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. na úhradu příspěvku ve výši dle § 4 odst. 3 z. č. 168/1999 Sb. v denní sazbě dle § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky č. 205/1999 Sb. 93 Kč tj. 117 dní x 93 Kč celkově 10 881 Kč. Současně vznikl žalobkyni dle § 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb. i nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 z. č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného ve lhůtě do 1 roku ode dne vzniku povinnosti, jak prokazovala výzva ze dne 16. 9. 2020 a díky tomu její nárok nezanikl, stal se uplynutím lhůty stanovené ve výzvě splatným dne 16.11.2020 a od tohoto okamžiku také mohlo být právo vykonáno v obecné tříleté lhůtě stanovené dle § 629 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.). Jelikož žaloba byla podána před uplynutím této lhůty dne 18. 1. 2023 nedošlo k promlčení práva dle 609 odst. 1 o. z. a žalovaný je i nadále povinen plnit celý dluh. Nezaplatil-li žalovaný ani poté, co uplynula lhůta k zaplacení, ocitl se dle § 1968 o. z. v prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů byl celý nárok žalobkyně důvodný. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 181 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, žalobkyně opakovaně žaluje dle zákona č. 168/1999 Sb. ve skutkově a právně obdobných věcech a výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč. 13. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud povinnost nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.