15 C 114/2023-50 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ku zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , ze dne , datum, , která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník a , právnická osoba, podmínky. Žalovaná se ve smlouvě zavázala, že žalobkyni vrátí poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatky za jí zvolené volitelné služby (poplatek za poskytnutí úvěru , částka, ; poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši , částka, , zajišťující možnost odkladu splatnosti úvěru o 2 měsíce a informační SMS servis v částce , částka, dle čl. 2 Sazebníku a čl. II Smlouvy) ve lhůtě splatnosti uvedené ve smlouvě, tedy do , datum, , avšak svou povinnost nesplnila. Protože se žalovaná ocitla v prodlení, pak žalobkyně žalovanou systematicky upomínala, čímž jí vznikly účelně vynaložené náklady ve výši , částka, , které nárokuje, a rovněž právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru až do zaplacení, která je uplatňována za prvních 90 dnů prodlení (, datum, – , datum, ) ve výši , částka, . Pro nesplnění platební povinnosti žalovanou se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.2. Žalovaná se k podanému žalobnímu návrhu vyjádřila v rámci včasně učiněného odporu s datem , datum, proti elektronickému platebnímu rozkazu zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , když uvedla, že nárok je nedůvodný a neopodstatněný. Podrobněji pak se k meritu věci vyjádřila svým podáním ze dne , datum, tak, že má za to, že se ve smlouvě nachází nepřiměřené smluvní podmínky, které jsou v rozporu s dobrými mravy, konkrétně pak poukázala na obsah prohlášení, že se seznámila s úvěrovými smluvními podmínkami; když podotkla, že takto věřitel skrytě přenáší důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnému seznámení se s podmínkami smlouvy na spotřebitele, v tomto jednání spatřovala hrubý nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Dále pak za nepřiměřené označila ujednání o smluvní pokutě, když jeho přiměřenost je třeba posuzovat z hlediska významu zabezpečované povinnosti; v neposlední řadě pak upozornila na ujednání o sjednaných poplatcích, které jsou dle jejího názoru rovněž nepřijatelnou podmínkou, neb způsobují nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě spotřebitele. Uzavřela, že má za to, že jí uvedená smluvní ujednání jsou neplatná, jelikož je porušena rovnováha stran v neprospěch spotřebitele a úvěrová smlouva proto nemůže obstát jako celek.3. Protože účastníci, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřila, a žalobkyně podáním ze dne , datum, , souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu. Výše úvěru byla sjednána na částku , částka, , kdy měl být poskytnut bezhotovostním převodem. V článku II. bodě 5. smlouvy pak byly sjednány volitelné služby, za které se žalovaná zavázala hradit úplatu, a to konkrétně služba „klidné spaní“ , částka, /měsíčně a informační SMS servis , částka, /měsíčně. V článku VIII. smlouvy pak byl specifikován také poplatek ve výši , částka, , a to za sjednání úvěru při čerpání celého úvěrového limitu. Splatnost úvěru byla sjednána na den , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Sazebník platný od , datum, (bod 3. specifikuje účelně vynaložené náklady v důsledku prodlení), , právnická osoba, podmínky platné od , datum, .- z všeobecných obchodních podmínek, konkrétně článku 6.4 bylo zjištěno, že v případě prodlení dlužníka, resp. žalované, má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení.- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, vyplacena částka e výši , částka, , a to pod VS , var. symbol, .- z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k uhrazení dlužné částky ve výši , částka, a nákladů na právní zastoupení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, . Výzva byla žalované zaslána prostřednictvím , právnická osoba, . pod podacím číslem RR2704983721F.4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto skutkovému závěru:5. Žalobkyně žalované na základě vzájemné dohody poskytla bezhotovostním převodem částku ve výši , částka, , kterou se žalovaná zavázala uhradit společně s poplatky za sjednané služby do data , datum, . Žalovaná však do data splatnosti ničeho neuhradila, a to ani později na opakované výzvy.6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle § 122 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.12. Úprava provedená zákonem o spotřebitelském úvěru sleduje obdobně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele především ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele ( § 86 zákona o spotřebitelském úvěru), a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.13. Podle názoru soudu v posuzované právní věci žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované, o čemž svědčily veškeré listinné důkazy ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná byla řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byla informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši sjednaného úvěrového rámce poskytnut, kdy si musela být vědoma částky, kterou bude muset žalobkyni uhradit v souvislosti s poskytnutým úvěrem, neb jí byla sdělena výše RPSN a další skutečnosti týkající se poskytnutého plnění. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i ustanovení § 6 o. z. a § 7 o. z., kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná poskytla a uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě