15 C 126/2023-29 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 43 500 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody, kterou žalovaný, coby zaměstnanec, způsobil žalobkyni, coby zaměstnavateli, a to dne [datum], když nacouval jím ovládaným VZV do zařízení zaměstnavatele-ovládacího panelu výrobního stroje [anonymizováno] a tím ho poškodil. Škoda byla vyčíslena na částku 83 602 Kč. Účastníci se dohodli na splácení dlužné částky, a to počínaje dnem [datum] Poslední splátku žalovaný však uhradil žalovaný dne [datum], se zbytkem dlužné částky ve výši 43 500 Kč je žalovaný ode dne [datum] v prodlení, když dlužnou částku neuhradil ani na základě výzvy, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud. 2. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu procesně pasivním. 3. Protože bylo možné rozhodnout o dané věci bez nařízení jednání, když s takovýmto jednáním účastníci souhlasili, rozhodoval zdejší soud na základě listinných důkazů obsažených ve spise (§ 115a v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen“ o.s.ř.“)), z nichž učinil tato skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr: 4. Žalobkyně se žalovaným dne [datum] uzavřela pracovní smlouvu, a to na dobu určitou do [datum]. Žalovaný byl zaměstnán jako [anonymizováno] s místem výkonu práce v [obec] (pracovní smlouva ze dne [datum] a příloha [číslo]) Dne [datum] způsobil škodu na pracovišti, když odvážel palety jím ovládaným vysokozdvižným vozíkem, takto poškodil ovládací panel výrobního stroje [anonymizováno] (hlášení o škodě ze dne [datum]). Škoda byla vyčíslena na 83 602 Kč (faktura [číslo] s datem [datum]). Žalovaný svůj dluh uznal a zavázal se jej uhradit v dohodnutých splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, a to počínaje dnem [datum] (dohoda o úhradě dluhu). Emailem ze dne [datum] žalovaný s dohodou souhlasil a uvedl, že si nastavil na účet trvalý příkaz, kdy 15. tohoto měsíce měla proběhnout první splátka. (email ze dne [datum]) <i>5. Dle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“) se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.</i> <i>6. Podle ustanovení § 582 odst. 1 o.z., není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Dle odst. 2 není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona.</i> <i>7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání a v době uznání trval.</i> <i>8. Podle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.</i> 9. Žalovaný svým jednáním, kdy jednak uvedl, že si nastavil na účet trvalý příkaz ke splátkám dluhu v souladu s dohodou o uznání dluhu (viz elektronická komunikace stran), jednak takto skutečně fakticky jednal, žalobkyní tvrzený dluh konkludentně uznal co do důvodu i výše. Z částky 83 602 Kč formou pravidelných měsíčních splátek zaplatil v období [datum] do [datum] částku 40 102 Kč. Fakticitou plnění platebních povinností dle návrhu dohody o úhradě dluhu, která nebyla soudu předložena řádně podepsaná oběma smluvními stranami, byl zhojen nedostatek písemné formy obligatorně stanovený dikcí § 2053 o.z. Uznání dluhu co do důvodu a výše podle § 2053 o.z. zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v uvedené výši v době uznání trval. Žalovaný však uznání dluhu nijak nerozporoval, když se k žalobě ani nevyjádřil. Za prokázané tak má soud také tvrzení žalobkyně, že žalovaný přes počáteční dobrou platební morálku uznaný dluh přestal splácet. Žalobkyně tedy v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovaným i její výši, proto zdejší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy, že je žalovaný povinen uhradit částku ve výši 43 500 Kč. Protože se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu, má zároveň žalobkyně právo v souladu s § 1970 o.z. na úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ke dni prodlení. 10. Soud tedy s ohledem na výše uvedené shledal žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. (výrok I.) 11. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 740 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“) ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhradu za DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 3 918 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok II.) 12. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. soud stanovil ve výrocích I. a II. lhůtu k plnění v délce 3 dnů, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.