15 C 230/2023-12 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému synovi – žalovanému, když tento ukončil dne [datum] studium a od [datum] je řádně zaměstnán. 2. Žalovaný se vyjádřil tak, že je schopen se sám živit a výživné tudíž nepotřebuje. 3. Protože bylo možné rozhodnout o dané věci bez nařízení jednání, když s takovýmto jednáním účastníci souhlasili, rozhodoval zdejší soud na základě listinných důkazů obsažených ve spise (§ 115a v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“)), když bylo zjištěno, že posledně bylo ve věci vyživovací povinnosti účastníků rozhodováno usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], a to tak, že byl schválen smír účastníků a žalobkyně byla povinna přispívat žalovanému na výživu částkou 3 500 Kč měsíčně. Žalovaný však dnem [datum] ukončil studium na [právnická osoba] v [obec] (výuční list [anonymizováno]). Dne [datum] pak žalovaný uzavřel pracovní smlouvu se společností [právnická osoba], a to na dobu neurčitou. 4. Po právní stránce podřadil soud zjištěný skutkový stav následujícím zákonným ustanovením: <i>Podle ustanovení § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ustanovení § 917 o.z. rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. Podle ustanovení § 921 o.z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> <i>Podle § 163 o.s.ř. pak platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.</i> 5. V projednávané věci bylo zjištěno, že na straně žalovaného došlo k zásadní změně poměrů spočívající v ukončení přípravy na budoucí povolání. V důsledku uvedené skutečnosti rozhodl soud tak, že podané žalobě vyhověl, když podmínky pro stanovení výživného na straně žalovaného odpadly, jak žalovaný sám potvrdil. Zrušením vyživovací povinnosti zároveň došlo ke změně vyživovací povinnosti uložené rozhodnutím zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Proto soud rozhodl, jak shora ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 6. O náhradě nákladů by soud rozhodoval podle poměru úspěchu účastníků ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř, neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Protože však náhradu nákladů řízení nepožadovala, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok II.).