3 C 110/2023-57 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 243 379,65 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně zdůvodnila tak, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 250 000 Kč, který měl být splacen v měsíčních splátkách ve výši 3 106 Kč do [datum]. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila v plné výši. Žalovaná se dostala prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se zavázala uhradit spolu s úvěrem úrok ve výši 4,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná v prodlení se splácením úvěru, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Úvěr nebyl žalovanou do dnešního dne vrácen v celé výši. Žalobkyně požaduje zaplacení částky jistiny úvěru 241 469,65 Kč, poplatků po splatnosti ve výši 1 910 Kč, úrokem ode dne zesplatnění do dne podání žaloby v kapitalizované výši 13 387,43 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 14 960,44 Kč. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila, ačkoli jí byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 o.s.ř. 3. U jednání, kterého se ani jedna ze stran neúčastnila, soud provedl všechny žalobkyní navržené důkazy, ze kterých učinil následující skutkový závěr: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem je zřejmé, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit, je 298 372,68 Kč při dohodnutém úroku ve výši 4,5 % ročně. Strany se dohodly na úhradě v 96 splátkách ve výši 3 106 Kč. Vedle toho se strany dohodly na pojištění úvěru ve výši 205 Kč měsíčně. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena písemně. Dle dodatku byla část úvěru čerpána účelově na vyplacení jiného závazku z [banka] [anonymizováno]. To je zřejmé i z žádosti o předčasné splacení tohoto dalšího úvěru. Součástí smlouvy byly také obchodní podmínky a předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru. Čerpání úvěru je zřejmé z výpisu z účtu žalované. Žalobkyně předložila soudu také výpis z účtu žalované z roku 2021, ze kterého vyplynul příjem žalované ve výši cca 20 000 Kč. Z výpisu neplynuly žádné nestandardní výdaje. Zároveň předložila vnitřní analýzu úvěruschopnosti žalované, která kalkulovala s příjmem 20 212 Kč, výdaji 15 655,20 Kč a platební kapacitou 4 556,80 Kč s tím, že rizikovost žalované byla hodnocena jako nízká. Vedle toho předložila také seznam žádostí žalované o úvěr z doby července a srpna 2021, kde bylo větší množství žádostí, nicméně u žalované byl veden pouze jeden existující kontrakt. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky upomínkami. Jelikož žalovaná sjednanou částku v termínu splatnosti v plné výši neuhradila, byla jí zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně výzva k úhradě před podáním žaloby dne [datum], což prokazuje část podacího archu. Žalovaná v průběhu řízení nijak neprokázala a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužnou částku ve výši 243 379,65 Kč spolu s úroky zaplatila. <i>4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>6. Ve smyslu ustanovení § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Smlouva byla shledána platnou, neboť bylo dostatečně zabezpečeno určení jednající osoby a žalovanému v postavení spotřebitele byly dostatečným způsobem poskytnuty všechny potřebné informace.</i> <i>7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy</i> 9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl smluvní vztah na základě uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku Smlouva o úvěru byla shledána platnou. Ze strany věřitele byl smluvní závazek splněn řádně, byl tedy oprávněn domáhat se splnění povinnosti na žalované. Žalovaná však svým závazkům z úvěrové smlouvy nedostála, když neplnila sjednané podmínky úvěrové smlouvy tím, že včas a řádně nesplatila v termínu splatnosti úvěr, který jí byl na základě sjednané smlouvy poskytnut ve výši 250 000 Kč. Na úvěr hradila žalovaná pouze částečně. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti, tak tu soud posoudil ze strany žalobkyně jako adekvátní, kdy žalovaná měla stálý příjem, jediný existující úvěr byl konsolidován právě novou smlouvou, z výpisů z účtu nebyly dohledány nějaké nestandardní nebo nadměrné výdaje a rizikovost žalované byla hodnocena jako nízká. Žalobkyně jako bankovní subjekt má k dispozici dlouhodobou platební historii svých klientů, což je i případ žalované. S ohledem na zjištěné skutečnosti má soud má za to, že úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně řádně. Žalovaná neuposlechla ani opakované výzvy žalobkyně ke splnění své smluvní povinnosti splatit úvěr. Žalobkyně prokázala existenci závazku za žalovanou i jeho výši. Jelikož žalovaná svůj závazek dosud nesplnila, soud vzal nárok žalobkyně za prokázaný a vyhověl žalobě v plném rozsahu. 10. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinna v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, která úrok z prodlení částečně kapitalizovala a počátek prodlení stanovila ode dne následujícího po podání žaloby. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 584 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 736 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 243 379,65 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 800 Kč ve výši 6 048 Kč. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení v celkové výši 44 584 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.