3 C 156/2023-48 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 10 500 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím webového rozhraní [webová adresa]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 30 dnů od poskytnutí, tj. do [datum] spolu s úrokem 0,9 % denně, tedy s částkou 1 890 Kč. [příjmení] byla zaslána na bankovní účet. Žalovaná úvěr nevrátila. Žalobkyně vedle jistiny ve výši 7 000 Kč, kapitalizovaného úroku 1 890 Kč požaduje také smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč za prodlení s úhradou za období [datum] do [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 o.s.ř. 3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalované splácet závazek žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovanou a nahlížení do databází jako [příjmení]. Z informací od žalované zjistila, že tato je vdaná, žije s rodinou a má pravidelný měsíční příjem, což dokládala výpisem z účtu za období únor-duben 2021. Dále uvedla výši svých výdajů. Dle aplikace [název] byly ověřeny pravidelné příjmy a výdaje za období od listopadu 2020 do května 2021 s tím, že příjem je dle žalobkyně dostatečný. Žalobkyně si ověřila údaje telefonickým rozhovorem s žalovanou. 4. Soud rozhodl bez nařízení jednání, kdy s tímto postupem souhlasila žalobkyně v žalobě a konkludentně s tím souhlasila i žalovaná. Soud provedl všechny navržené listinné důkazy a z nich učinil následující skutkový závěr: Strany mezi sebou dne [datum] prostředky komunikace na dálku uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla poskytnuta žalované bezhotovostně částka 7 000 Kč (smlouva, výpis z účtu). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaná vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně za 30 dnů, do kterých byla žalovaná povinna částku vrátit. Úrok činil částku 1 890 Kč. Dále ze smlouvy vyplynula povinnost úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tato smluvní pokuta mohla dle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. dosáhnout maximální výše 3 500 Kč Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Z výpisů z účtu žalované za období únor-květen 2021 soud zjistil, že žalovaná si opakovaně brala úvěry, za měsíc únor ve výši celkem 20 600 Kč, za březen 83 300 Kč a za duben 2021 celkem 25 500 Kč. Dále z výpisů plynuly platby dalších úvěrů a prodlužování splatností úvěrů. Mimoto z výpisů vyplynuly další nepravidelné příchozí částky z aplikace ePay, ale žádný z nich nebyl identifikován jako příjem ze mzdy, platu, či podnikání žalované. Z aplikace [název] vyplynulo, že za období 6 měsíců před poskytnutím úvěru byly příjmy žalované na její účet ve výši většinou nižší než výdaje, popř. srovnatelně. Žalovaná na dluh vůči žalobkyni nic neuhradila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní arch. <i>5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala z údajů uvedených žalovanou, nahlížení do databází SOLUS. Dále měla k dispozici částečný výpis z účtu žalované za 3 měsíce a výpis z aplikace [název] za 6 měsíců před poskytnutím úvěru. Dle soudu žalobkyně nezkoumala řádně příjmy ani výdaje žalované, neboť z výpisů, které měla žalobkyně před uzavřením smlouvy k dispozici jednoznačně vyplynulo, že žalovaná si opakovaně brala půjčky a úvěry v řádech desítek tisíc měsíčně bez toho, že by tyto byly kryty nějakým pravidelným příjmem. Peníze, které chodily na účet žalované byly neprůkazné. Systém [název] považuje soud pouze a toliko za prostředek součtu příchozích a odchozích částek a nikoliv za řádné posouzení finančních poměrů úvěrovaného. Pokud by žalobkyně řádně zkontrolovala výpis žalované, pak by musela zjistit, že nemá prokázaný ani příjem, ani výdaje žalované a také, že si žalovaná měsíčně bere velké množství půjček. Takové zjištění by mělo žalobkyni vést ke zvýšené pozornosti ohledně možností žalované úvěr splácet. Žalobkyně přesto žalované úvěr poskytla a dle soudu tedy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalované byla poskytnuta částka 7 000 Kč. Z této částky žalovaná nic neuhradila. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci nebyla žalovaná aktivní, soudu nesdělila své možnosti a soud tedy rozhodl o její povinnosti uhradit jistinu ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 o.s.ř. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem p