3 C 23/2023-42 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 17 201,63 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem a kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 12 888 Kč v měsíčních splátkách po 1 992 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaná uhradila na dluh 4 500,01 Kč. Následně se dostala do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 12 751,39 Kč také kapitalizovaný smluvní úrok 1 039,27 Kč, poplatek 6 164 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 169 Kč, inkasní poplatek 2 264,33 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 450,24 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Oba účastníci (žalovaná konkludentně) souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně uvedla, že předchůdce vycházel z žalovanou vyplněné žádosti o úvěr a výplatní pásky, nájemní smlouvy a pracovní smlouvy. Dále uvedla, že s ohledem na termín splacení úvěru a výši splátky nebyl důvod se domnívat, že tuto povinnost žalovaná nesplní a předchůdce tak řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. 5. Soud po provedení žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná mezi sebou dne [datum] uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla poskytnuta žalované částka 15 000 Kč, a to v hotovosti. Ve smlouvě se dohodly, že vedle jistiny uhradí žalovaná také na poplatku 7 350 Kč, náklady za úvěrový případ 1 394 Kč a za inkaso plateb 2 700 Kč Celkem tedy měla žalovaná zaplatit 27 888 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Na dluh bylo ze strany žalované uhrazeno 4 500,01 Kč. Z předložených výplatních pásek soud zjistil, že od února do dubna 2020 měla žalovaná průměrný plat 14 036 Kč, ale s ohledem na částku strhávanou kvůli exekuci byl faktický příjem žalované pouze 11 594 Kč. Z předloženého dodatku k nájemní smlouvě soud zjistil, že z tohoto dodatku vůbec nevyplývá, jaká byla výše nájemného. Z dodatku k pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná měla pracovní poměr pouze na dobu určitou do [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací arch. 6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne [datum], dodatkem [číslo] k této smlouvy ze dne [datum] a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze [číslo] smlouvy včetně pohledávky za žalovanou obsažené na řádku [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], o jehož odeslání svědčí poštovní podací arch. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi. <i>7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>9. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. [spisová značka] je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle této judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že její právní předchůdce úvěruschopnost žalované zkoumal z údajů uvedených žalovanou v kartě, a že tyto informace si dále ověřil z výplatních pásek, nájemní a pracovní smlouvy. Z žalobkyní předložených důkazů však jednoznačně vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost řádně, neboť z přehledu příjmů je zřejmé, že příjmy nemohly postačovat na splátku úvěru, která činila měsíčně 1 992 Kč, neboť z příjmu cca 14 000 Kč byla měsíčně strhávána exekuce přes 2 tisíce Kč. Právní předchůdce nijak nezkoumal ani výdaje žalované, resp. zda jsou její tvrzení alespoň, co se týká nákladů na bydlení, reálná. Z předložených dokumentů nevyplynula výše nájemného, a i pracovní smlouva byla s žalovanou uzavřena pouze na dobu určitou, a to na dobu kratší, než činila doba splácení úvěru. Při tvrzených výdajích žalované je velmi nereálné, že by žalovaná byla schopna hradit měsíčně ze svého příjmu dalších 1 992 Kč na splátku. Soud tedy má za prokázané, že předchůdce žalobkyně řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnil podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno dále prokázáno, je to, že žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti. Z této částky žalovaná uhradila 4 500,01 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou