6 C 262/2022-54 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [název] [anonymizováno] [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč. 2. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [název] [anonymizováno] [číslo] na jejímž základě se zavázala dle čl. II. odst.1 smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč. V čl. II. odst. 4 smlouvy o úvěru bylo sjednáno splacení úvěru v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek, v ujednané výši, skládajících se z platby na jistinu a úrok, zde konkrétně 5 246,54 Kč. Z obchodních podmínek, zejména čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. a) bylo zjištěno, že z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání je možné prohlásit úvěr za splatný. Formulář pro standardní informace prokazoval, že žalovaný byl seznámen s podmínkami produktu. 4. Doklad o čerpání úvěru prokazoval, že částka ve výši 350 000 Kč byla žalovanému vyplacena převodem na bankovní účet. 5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni [datum] a současně ho vyzvala k úhradě již splatné částky. 6. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Ze sdělení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 269 083,46 Kč. 7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že mu byla na účet dne [datum] připsána částka 350 000 Kč z úvěru. 8. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 9. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a vzal za prokázaná zjištění učiněná z listin, neboť tato vzájemně obsahově korespondovala a nebyly žádnou ze stran vzneseny námitky správnosti či pravosti listin. 10. Soud posoudil věc po právní stránce takto: 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. 20. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako příjem částku 16 252 Kč, celkový příjem domácnosti 55 000 Kč. Příjem 16 252 Kč byl doložen potvrzením o příjmu, zbylý příjem nebyl doložen nijak. Ke zkoumání výdajů žalovaného nebylo ničeho zjišťováno. Žalobkyně se nedotazovala žalovaného na jeho pravidelné měsíční výdaje na chod domácnosti, na čemž ničeho nemění, že bydlí u rodičů, výdaje na stravu, hygienické potřeby apod. Žalovaný uvedl měsíční splátky ve výši 0 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný od roku 2006 pravidelně čelil exekucím, v roce 2018 uzavíral další úvěry, není proto z tvrzení žalobkyně nijak patrno, že by žalobkyně jakožto poskytoval úvěru zkoumala pravdivost tvrzení žalovaného, tedy že nemá žádné další výdaje na pravidelné měsíční splátky. Spolehla-li se žalobkyně pouze na tvrzení žalovaného, aniž by si jakýmkoliv způsobem pravdivost těchto tvrzení ověřila (např. výpisem z Centrální evidence exekucí, doložením dalších výpisů z účtu apod.), nezkoumala jeho úvěruschopnost řádně. Důvodné pochybnosti zakládá i neověření dalšího příjmu domácnosti, když žalovaný uvedl čistý příjem jeho domácnosti ve výši 55 000 Kč. Žalovaný nebyl ženatý, jednalo se tak pravděpodobně o příjem jeho rodičů, se kterými žil. Jejich příjmy by ale na splácení úvěru poskytnuty být bez jejich výslovného souhlasu nemohly. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. 21. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 z.č. 257/2016 Sb., aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. 22. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. 23. Jestliže tedy žalovaný uhradil žalobkyni částku 269 083,46 Kč, soud jej zavázal k úhradě částky 80 916,54 Kč (350 000 Kč – 269 083,46 Kč). 24. Z důvodové zprávy k § 87 ZoSÚ se podává, že..„ s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je p