6 C 34/2023-58 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy ze dne [datum], dle které žalobkyně zaslala žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal ji ve sjednané lhůtě spolu se sjednaným příslušenstvím vrátit. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: 4. Z úvěrové smlouvy, sazebníku a formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal částku vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru ve výši 10 330 Kč, tedy včetně sjednaného poplatku za poskytnuté úvěru. Součástí smlouvy bylo sjednání dalších poplatků. Smlouva byla uzavřena dálkovým způsobem, kdy k ověření žalovaného bylo ověřeno podpisovým SMS kódem. 5. Z výpisů proplacení smlouvy a výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, na kterou uhradil žalobkyni částku 1 Kč. Vlastnictví účtu žalovaným bylo ověřeno dotazem na příslušnou banku. 6. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 7. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v tom, rozsahu, že měla k dispozici údaje sdělené samotným žalovaným, tedy že má příjem ve výši 20 000 Kč a jeho partner má příjem 15 000 Kč. Dotazy nebylo zjištěno, že by žalovaný byl veden v některém z externích registrů (v registru NRKI uvedeno pozitivní hodnocení. Ověření příjmů či výdajů nebylo doloženo žádnou z listin, výdaje byly v přiloženém potvrzení o provedení ověření bonity klienta uvedeny ve výši životního minima jednotlivce. 8. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části. 19. Žalobkyně uvádí, že vycházela z měsíčního příjmu ve výši 20 000 Kč žalovaného a 15 000 Kč příjmů dalšího člena domácnosti, tyto však nevyplývají z předložených listin. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování výdajů žalovaného na bydlení, když se spokojila s porovnáním tvrzených příjmů žalovaného s částkou jeho životního minima. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, výplatními páskami, nájemními smlouvami apod.) Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena, když k jednání soudu se nedostavila a nemohla být tak poučena podle § 118a o.s.ř. o nedostatečnosti jejích tvrzení. 20. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 z.č. 257/2016 Sb., aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. 21. Za této situace dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. 22. Jestliže tedy žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 Kč, soud jej zavázal k úhradě částky 9 999 Kč (10 000 Kč – 1 Kč). a žalovanému svědčila povinnost uhradit pouze částku 29 000 Kč, byla žaloba jakožto nedůvodná zamítnuta. 23. Z důvodové zprávy k § 87 ZoSÚ se podává, že„ s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“. 24. Z výše uvedené důvodové zprávy se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické s