9 C 228/2022-178 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu , datum, domáhal rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 205 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 8. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč z titulu dlužné mzdy a náhrady mzdy za dobu od července 2021 do dubna 2022. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2015 na pracovní pozici , Anonymizováno, . Od měsíce července 2021, respektive začátku srpna 2021 znemožnil žalovaný žalobci vykonávat práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou, když mu přestal práci přidělovat a znemožnil mu vstup na pracoviště. Toto pak žalovaný podle žalobce zdůvodnil tím, že žalobce měl údajně porušit pracovní kázeň a způsobil žalovanému škodu. Žalovaný pak vyhotovil Okamžité zrušení pracovního poměru datované dnem 31. 7. 2021, avšak toto okamžité zrušení pracovního poměru nikdy fakticky řádně nedoručil žalobci, přičemž se toto dostalo do sféry žalobce až později tím, že mu bylo doručeno prostřednictvím jeho zástupce. Podle žalobce pak toto okamžité zrušení pracovního poměru nebylo ani řádně odůvodněno, neboť nebylo jednoznačně vymezeno, co by mělo být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, jak měl žalobce jako zaměstnanec porušit povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když obsah okamžitého zrušení pracovního poměru se nezakládá na pravdě. Žalovaný v inkriminované době doručil žalobci pouze zápočtový list, z něhož mělo vyplývat, že pracovní poměr žalobce k žalovanému trval od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2021. Podle žalobce však pracovní poměr nebyl ze strany žalovaného řádně ukončen v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění, (dále jen ZPr). Žalobce chtěl pracovní poměr u žalovaného s ohledem na pošramocené vztahy řádně ukončit dohodou, aby si mohl hledat jiné zaměstnán a vyzval žalovaného dopisem ze dne 5. 8. 2021 k dohodě. Nicméně žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval. Žalobce tak vyzval žalovaného výzvou ze dne 17. 9. 2021 k plnění povinností vyplývajících z pracovního poměru, tj. k přidělování práce, případně aby došlo k řádnému ukončení pracovního poměru. Žalovaný však trval na tom, že pracovní poměr byl ukončen jeho okamžitým zrušením podle § 55 odst. 1 písm. b) ZPr.2. I přes osobní jednání k žádné dohodě mezi účastníky nedošlo. Ač žalovaný tvrdil, že došlo k ukončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením, žalobce zjistil, že byl u žalovaného nadále veden jako jeho zaměstnanec. Stejně tak v rozporu s vlastními tvrzeními oznámil žalovaný příslušnému úřadu práce, že pracovní poměr účastníků skončil dohodou. Vzhledem k tomu, že žalovaný nejevil ochotu žalobci přidělovat práci, ani řádně neukončil pracovní poměr, žalobce si našel od 1. 1. 2022 nové zaměstnání a dopisem ze dne 1. 2. 2022 okamžitě zrušil pracovní poměr k žalovanému podle § 56 odst. 1 písm. b) ZPr. Okamžité zrušení pracovního poměru pak bylo žalovanému doručeno k datu 1. 2. 2022. S ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy toto okamžité zrušení pracovního poměru žalovaný účinně nenapadl žalobou, ač tvrdil, že toto neuznává, měl žalobce za to, že mu vznikl nárok na výplatu mzdy, respektive náhrady mzdy za celou dobu od července 2021 do dubna 2022.3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil v podání ze dne 16. 1. 2023, v němž vyjádřil jednoznačný nesouhlas s podanou žalobou, když neuznal nárok žalovaného. Především podrobně ze svého pohledu popsal události, které předcházely ukončení pracovního poměru s tím, že podle jeho přesvědčení k ukončení pracovního poměru došlo jeho okamžitým zrušením ze dne 31. 7. 2021, přičemž právní účinky nastaly k datu 4. 8. 2021. Podle žalovaného žalobce nikdy nebyl „ukázkovým zaměstnancem“, nedodržoval pracovní dobu, mnohdy chodil do zaměstnání pouze na oběd. Žalovaný však žalobce , Anonymizováno, podporoval, ačkoliv se žalobce choval mnohdy arogantně jak vůči žalobci, tak i vůči manželce žalovaného, , Anonymizováno, . Neakceptovatelné chování žalobce však vyvrcholilo dne 19. 7. 2021, kdy byl agresivní vůči manželce žalovaného, stejně tak se choval vulgárně i vůči hostům , Anonymizováno, a dalším zaměstnancům. Toho dne přišel žalobce do zaměstnání opět pozdě, až k obědu. Když byl vyzván k dodržování pracovní doby a řádnému výkonu práce ze strany manželky žalovaného, začal být žalobce agresivní, sprostě nadával manželce žalovaného, která zastávala a zastává pozici ředitelky. Zároveň dvakrát vypustil Whirlpool, poškodil saunu, poškodil funkčnost kotelny, poškodil extranetový přístup do funkčnosti kamerového systému, odpojil připojení k počítačové síti v kanceláři a odpojil dveřní systém. Z incidentu dne 19. 7. 2021 byl pořízen zápis. Po tomto incidentu opustil pracoviště a ani další den se do zaměstnání nedostavil, stejně tak se bez jakéhokoliv vysvětlení do zaměstnání nedostavil ani v další dny, ani nijak nekontaktoval žalovaného s vysvětlením svého jednání a absence v zaměstnání. Z tohoto důvodu tak žalovaný přistoupil k vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2021, které pak podle jeho přesvědčení doručil řádně žalovanému dne 4. 8. 2021 a k uvedenému datu došlo ke skončení pracovního poměru. Podle žalovaného bylo doručení okamžitého zrušení pracovního poměru prokazováno jednotlivými kroky žalobce, který přehlásil služby u O2 a především hned dne 5. 8. 2021 zaslal žalovanému žádost o vyplnění Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, ve které přímo uváděl „Tímto žádám svého váženého bývalého zaměstnavatele…“. Z uvedeného pak bylo podle žalovaného zřejmé, že nárok žalobce uplatněný žalobou byl zcela nedůvodný, neboť pracovní poměr fakticky skončil již k datu 4. 8. 2021. Dále také žalovaný vysvětloval své konkrétní kroky vůči žalobci, i z jakého důvodu mohlo dojít k určitým nesrovnalostem ve vztahu k úřadu práce a ČSSZ.4. Soud po provedeném dokazování a po poskytnutí poučení účastníkům řízení, kteří doplnili svá tvrzení a důkazy, vzal za prokázána následující skutková zjištění, která učinil z jednotlivých listinných důkazů předložených ze strany žalobkyně a žalovaného, stejně tak mohl také vyjít z dalších provedených důkazů, tj. z výpovědí svědků a také účastnických výpovědí žalobce a žalovaného, přičemž zároveň také mohl přihlédnout k nesporným tvrzením účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).5. Soud se musel v tomto řízení zaměřit na vyřešení dílčích otázek týkajících se primárně toho, k jakému datu fakticky došlo ke skončení pracovního poměru mezi účastníky, když tedy musel vyřešit otázku faktického a řádného doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2021 žalobci ze strany žalovaného, neboť toto doručení bylo žalobcem zpochybňováno a od uvedeného zjištění této skutečnosti se pak odvíjel i nárok uplatněný žalobou.6. Tak bylo mezi účastníky nesporné, že mezi nimi existoval po určitou dobu pracovněprávní vztah, když pracovní poměr žalobce k žalovanému byl založen na základě platně uzavřené pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2015, přičemž žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě této pracovní smlouvy na dobu neurčitou s místem výkonu práce , adresa, na pracovní pozici , Anonymizováno, . Náplní práce žalovaného bylo mj. zásobování , Anonymizováno, , kontrola chodu jednotlivých středisek, kontrola vyúčtování jednotlivých středisek, kontrola a zpracování inventur jednotlivých středisek, součinnost při zpracování uzávěrkových výkazů dle potřeby zaměstnavatele a výkon veškeré práce podle potřeby a pokynů zaměstnavatele. Týdenní pracovní doba byla stanovena na 40 hodin. Mzda byla upravena Smlouvou o mzdě, přičemž v období od května do července 2021 měl žalobce stanovenou hrubou mzdu ve výši 17 000 Kč měsíčně, přičemž hrubá mzda v květnu 2021 u něj činila 9 122 Kč a čistá mzda 8 118 Kč, za červen 2021 byla žalobci přiznána hrubá mzda ve výši 17 000 Kč a čistá mzda ve výši 14 900 Kč, konečně v červenci 2021 činila u žalobce hrubá mzda pouze 773 Kč s tím, že měl 19 dnů neomluvenou absenci a byla mu účtována čistá mzda ve výši -1 260 Kč, což soud zjistil z předložených výplatních lístků za období od května do července 2021.7. Z potvrzení o zaměstnání (Zápočtového listu) ze dne 31. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný vedl žalobce jako zaměstnance od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2021, což však nekorespondovalo ani s vlastními tvrzeními žalovaného, který v rámci procesní obrany tvrdil, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne 4. 8. 2021. Žalobce měl podle vlastních tvrzení obdržet zápočtový list dne 4. 8. 2021, když mu tento měl být prostřednictvím České pošty, s.p., doručen do vlastních rukou.8. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 31. 7. 2021 pak soud zjistil, že tato listina měla být (byla) vyhotovena dne 31. 7. 2021. Na u