14 C 205/2024-62 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 773,09 Kč s úrokem z prodlení 596,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 27 773,09 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úrokem 11,99% ročně z částky 25 368,05 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,99% ročně z částky 490 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 2. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 28 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle částky této částky zaplatit také úrok ve výši 11,99% ročně. Žalovaný dluh nezaplatil řádně a včas, ačkoliv byl upomínán. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení ze dne 27. 2. 2024.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť smlouva uzavřená mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně je neplatná z důvodu porušení povinnost právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně prověřit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 2021 (včetně všeobecných obchodních podmínek a ceníku) uzavřené mezi , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným prostředky komunikace na dálku, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 28 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 11,99% ročně a ostatními poplatky, vše formou splátek po 461Kč se splatností poslední z nich k 20. 12. 2029.4. Z žádosti poskytnutí úvěrového produktu ze dne 2. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy právní předchůdkyni sdělil, že disponuje příjmem ze zaměstnání 27 688 Kč měsíčně (zaměstnavatele , jméno FO, , nemá jiné splátky a jeho výdaje jsou nulové. Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného nejen na základě ekonomického modelu, ale také zjištění, že žalovaný splácel právní předchůdkyni žalobkyně celkově měsíčně 11 884 Kč na čtyři úvěry s celkovým úvěrovým limitem 901 000 Kč. Příjmy žalovaného ověřovala výpisem příjmových transakcí z účtu žalovaného. Ačkoliv byla žalobkyně soudem vyzvána, k doplnění tvrzení a předložení důkazů o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného vyjma splátek 11 884 Kč za situace, kdy žalovaný disponoval bankovním účtem, žalobkyně tyto skutečnosti neprokázala.5. Z přehledu čerpání bylo zjištěno, že žalovaný dluh hradil pouze v části. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný celkově uhradil na dluh 10 441,51 Kč.6. Z výzvy ze dne 2. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu 3 256 Kč. Z dopisu ze dne 3. 1. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý dluh ve výši 27 284 Kč za splatný z důvodu prodlení žalovaného.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (včetně seznamu pohledávek a dohodě o úplatě) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku pošty bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dne 13. 3. 2024.9. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 5. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud neměl pochybnosti o vůli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy. Jak bylo již shora uvedeno, ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným zjišťovala a ověřovala běžné výdaje žalovaného, vyjma dosavadních splátek na ostatní úvěry ve výši 11 884 Kč měsíčně. Z těchto důvodů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovaným uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaný na dluh v celkové výši dle smlouvy 44 427 Kč uhradil pouze 10 441,51 Kč.11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.13. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 28 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok 11,99% ročně. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně, jenž vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 o.z., z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 28 000 Kč po odečtení zaplacené části 10 441,51 Kč a konstatoval důvodnost pouze v rozsahu 17 558,49 Kč, neboť ostatní nároky odvíjející se od neplatně uzavřené smlouvy (úroky, poplatky ) byly nedůvodné. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání výrokem II. zamítnuta.14. V souladu s § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. stanovil soud splatnost jistiny dle doby přiměřené možnostem žalovaného ve lhůtě šesti měsíců, vycházeje z nesporných tvrzení účastníků o této době. S ohledem na skutečnost, že důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost je i stanovení povinnosti žalované vrátit jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele dle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., soud konstatoval, že se žalovaný doposud neocitl v prodlení s vrácením jistiny dle § 1960 o.z. a žalobkyni nevznikly nároky na úroky z prodlení, a proto soud výrokem II. zamítl nejen část nedůvodně požadované jistiny 10 214,60 Kč, ale také celé požadované úroky z prodlení.15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr jejich úspěchu a neúspěchu byl vyrovnaný.