14 C 30/2024-92 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 68 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 68 660 Kč do 26. 8. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty 10 559,82 Kč, s úrokem ve výši 64,09% ročně z částky 58 028,79 Kč do 26. 8. 2023 do 18. 9. 2023, úrokem 15 % ročně z částky 58 028,79 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 8. 2023 dosáhne částky 201 139 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela dne 3. 11. 2022 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla 60 000 Kč a žalovaný se zavázal této částky vrátit také úrok v sazbě 64,09% ročně formou 48 měsíčních splátek po 3 492 Kč splatných vždy k 20 dni v měsíci počínaje od prosince 2022. Žalovaný však dluh nehradil řádně a včas a nadále dluží požadované částky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že dne 7. 11. 2022 (oznámení o schválení ze dne 7. 11. 2022) byla mezi žalobkyní jako nebankovním poskytovatelem úvěru (úplný výpis ČNB) a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku (dodatek č. , hodnota, ze dne 3. 11. 2022) smlouva o úvěru č. , hodnota, (návrh smlouvy ze dne 3. 11. 2022 ve spojení s oznámením o schválení), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 60 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit společně s úrokem 64,09% ročně, v celkové výši 167 616 Kč, formou 48 měsíčních splátek po 3 492 Kč splatných nejpozději k 20. dni v měsíci, se splatností poslední splátky 20. 11. 2026 (splátkový kalendář). Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s úhradou každé ze splátek, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nové jistiny v případě prodlení žalovaného po dni zesplatnění úvěru (čl. 6.5. návrhu). Žalobkyně při uzavírání smlouvy ověřovala totožnost žalované prostřednictvím odeslání 1 Kč z bankovního účtu žalovaného (základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč, zaslaná sms, ofocený doklad o platnosti k pobytu). Žalobkyně před uzavíráním smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (předsmluvní formulář), žalovaný prohlásil svoji bezdlužnost (prohlášení klienta). Žalobkyně současně vyžadovala od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti (hodnocení klienta), z něhož vyplývalo že žalovaný má příjmy ze zaměstnání ve výši 33 000 Kč měsíčně, jeho výdaje činí celkově 26 820 Kč a sestávají z životního minima 4 620 Kč, spoření 2 200 Kč, bydlení 12 000 Kč, ostatní 8 000 Kč. Tvrdila-li žalobkyně, že v době uzavření smlouvy žalovaný uváděl další výdaje 12 000 Kč na souběžnou úvěrovou smlouvu, tento výdaj nebyl zachycen v hodnocení klienta. Příjmy žalovaného byly ověřeny ve výš 32 411 Kč až 33 187 Kč měsíčně (informace o platbě na účet žalovaného). Výdaje žalovaného byly ověřeny ve výši 38 339,55 Kč za období od 24. 3. 2022 do 22. 4. 2022 (výpis platebních karet). Dále bylo žalobkyní ověřeno, že žalovaný neprochází registry solus, nrki (výpisy z registrů). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 60 000 Kč dne 4. 11. 2022 (doklad o vyplacení na bankovní účet žalovaného). Žalovaný celkově na dluh uhradil 20 952 Kč, ocitl se v prodlení 223 dnů s úhradou sedmé splátky splatné dne 20. 6. 2023 a od té doby na dluh neuhradil nic (karta klienta). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu výzvami ze dne 21. 7. 2023, 21. 8. 2023, 24. 8. 2023, které však nebyly opatřeny doklady o odeslání (výzvy k zaplacení ze dne 21. 7. 2023, 21. 8. 2023 a oznámení ze dne 24. 8. 2023). Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu okamžikem doručení předžalobní výzvy dle § 573 o.z. třetím dnem po odeslání, tj. 11. 1. 2024 (předžalobní výzva 8. 1. 2024 ve spojení s podacím archem ze dne 8. 1. 2024).4. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud neměl pochybnosti o vůli žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy. Ačkoliv žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z jeho ověřených příjmů, nebylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedeno řádně, neboť ověřené výdaje žalovaného (38 339 Kč měsíčně) převyšovaly jeho ověřený příjem (v rozmezí 33 187 Kč až 32 411 Kč) a takovýto výsledek posouzení zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného pravidelně hradit splátky ve výši 3 492 Kč. Tyto důvodné pochybnosti nevyvrací ani negativní lustrace žalovaného v rejstřících. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 167 616 Kč uhradil pouze 20 592 Kč, a to jen po dobu prvních šesti splátek (karta klienta).5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.7. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 60 000 Kč, nichž odečetl uhrazených 20 592 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výši 39 048 Kč. Ostatní nároky odvíjející se od neplatné smlouvy (úroky, smluvní pokuta) byly nedůvodné. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání výrokem II. zamítnuta.8. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svýmzákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou do 11. 1. 2024, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75% ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 12. 1. 2024 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvo