14 C 5/2024-42 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 800 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 14 800 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení a smluvní pokuty v částce 7 400 Kč, tj. 0,1 % denně z částky 14 800 Kč od 4. 6. 2022 do 23. 10. 2023. Žalobkyně k důvodům žaloby uvedla, že uzavřela dne 4. 5. 2022 s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla dne 4. 5. 2022 žalovanému bezhotovostně, převodem na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 14 800 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem 0,9 % denně, tj. 3 996 Kč, celkem 18 796 Kč do 3. 6. 2022, což však žalovaný ani přes upomínání neučinil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 4. 5. 2022 zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, částku 14 800 Kč s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku, včetně sjednaného úroku, tj. celkem 18 796 Kč splatit do 30 dní od odeslání částky. Mezi účastníky byla taktéž sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splácením, a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení.4. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS s negativním výsledkem. Dále vycházela ze skutečností uvedených v listině nazvané dotazník, z níž bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnaný s měsíčním příjmem 25 000 Kč a výdaji 12 000 Kč měsíčně. Zjištěné údaje telefonicky u žalovaného ověřovala. Žalobkyně také vycházela z bilance údajů aplikace kontomatik s kladným výsledkem, z nichž bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy měl žalovaný dluhy u , právnická osoba, ve výši 4 500 Kč, , Anonymizováno, ve výši 5 567 Kč, , právnická osoba, 25 000 Kč a je osobou, velmi často sází.5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (RPSN dosahovala 1 732,08 %).6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 4. 5. 2022 byla na účet č. , č. účtu, převedena částka 14 800 Kč.7. Z faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že žalobkyně touto fakturou vyúčtovala žalovanému částku 18 796 Kč splatnou 3. 6. 2022.8. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.9. Z potvrzení , právnická osoba, ., ze dne 19. 1. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne 4. 5. 2022 byla na tento účet přijata částka 14 800 Kč.10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud vzal zjištěními z listiny nazvané dotazník a z výpisu z aplikace kontomatik, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně sice v době uzavření smlouvy vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 25 000 Kč a výdajů 12 000 Kč, ale současně nevyžadovala od žalovaného doklady ověřující výši jeho příjmů ani výdajů, ačkoliv žalovaný měl zřízen bankovní účet, na který mu žalobkyně zasílala jistinu úvěru. Vycházela-li žalobkyně z neověřeného příjmu a výdajů žalovaného, kdy telefonické ověření u žalovaného žádným způsobem neverifikuje tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů, bylo její posouzení úvěruschopnosti provedeno na základě nedostatečných informací. Nedostatečnost těchto informací je podložena i zjištěními z výpisu z aplikace kontomatik, z níž vyplývá, že žalovaný měl již před uzavřením smlouvy o úvěru poskytnutou půjčku od společnosti , právnická osoba, ve výši 4 500 Kč, , Anonymizováno, ve výši 5 567 Kč, , právnická osoba, 25 000 Kč a je osobou, velmi často sázející. Nedostatečnost zjišťovaných informací nevyvrátila ani negativní lustrace žalovaného v databázi SOLUS. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy, zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácením ze strany žalovaného, který na dluh ničeho neuhradil.11. Podle § 2991 o. z. platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.13. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 14 800 Kč. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – smluvní pokuty 7 400 Kč shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.14. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ve lhůtě splatnosti, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,75 % ročně z jistiny 14 800 Kč tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 796 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 888 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.16. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.17. Podle § 149 o