15 C 157/2024-44 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, když svůj návrh odůvodnila tvrzením, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím komunikačních prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to dne , datum, , na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se zavázala uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % p.m. z jistiny. Protože žalovaná dlužnou částku nesplatila, žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila a následně se obrátila se svým nárokem na soud (, částka, jistina, smluvní úrok 40 % p.m. za první měsíc ve výši , částka, , smluvní pokuta ve výši , částka, – 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení od , datum, do , datum, ).2. Protože účastníci, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřila, a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich vyplývající závěr o skutkovém stavu s ohledem na § 132 o.s.ř.:3. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, (potvrzení o platbě ze dne , datum, , , datum, a , datum, ). Žalovaná ani po výzvě žalobkyně poskytnutou částku nevrátila (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , podací lístek , Anonymizováno, ).4. Další listinné důkazy soud nebral v potaz, a to pro jejich nadbytečnost v daném řízení, když nejsou zapotřebí k podpoření již zjištěného skutkového stavu.5. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.11. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy ke způsobu a rozsahu zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně však po výzvě soudu zůstala pasivní, ničeho nedotvrdila, ani nedoložila.12. V dané věci žalobkyně společně se žalobním návrhem předložila výlučně výpis z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, , ze kterého je zcela zřejmé, že žalovaná čerpá úvěry pravidelně, a to např. od společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba, Na účtu se rovněž objevovaly příjmové položky v nepravidelných intervalech a nepravidelné výši. Žalobkyně pak v žalobním návrhu ke zkoumání úvěruschopnosti jen uvedla, že žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích. Ničeho dalšího nedoložila a ke zkoumání úvěruschopnosti nic bližšího neuvedla. V dané souvislosti má soud za to, že posouzením úvěruschopnosti tak, jak byla nastíněna, nedošlo k odstranění důvodných pochybností soudu ohledně schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. V intencích projednávané věci soud uzavřel, že žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrové smlouvy s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalované, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024. Nelze tedy za dostatečné informace stran zkoumání úvěruschopnosti žalované považovat informace získané toliko od spotřebitele, ale naopak je presumován aktivní přístup věřitele, který by takto měl ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala, když aktivně nereagovala a soudu podklady ke zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Dle názoru soudu tak žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně13. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně sjednána spotřebitelská úvěrová smlouva, když žalobkyně přes poučení soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalované byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , které nesplatila. Protože žalobkyně plnila bez právního důvodu, vzniklo tak na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o.z., které je povinna vydat, a to ve výši, která dosud z poskytnuté částky nebyla uhrazena, tedy ve výši , částka, . Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaná ocitla v prodlení, čímž založila svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to dnem , datum, , když žalované byla poskytnuta lhůta k plnění 3 dny od data vystavení výzvy. (výrok I.)15. Co se týče zbylé části nároků představující částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále v rozsahu částky , částka, , v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byly shledána neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítnut.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 62,73 % a neúspěšná z 37,27 %, z čehož vyplývá, že náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni ve výši 25,46 % z částky , částka, , tedy v celkové výši , částka, , když náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve výši , částka, (3 x , částka, dle § 14b odst. 1 bod 3. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x , částka, režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhradu DPH ve výši 21%. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.17. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I. a III. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.