15 C 18/2024-36 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, když svůj návrh odůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, a to dne , datum, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, , a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Jelikož žalovaný dlužnou částku nesplatil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.2. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .3. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil, a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich vyplývající závěr o skutkovém stavu s ohledem na § 132 o.s.ř.:4. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, (potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne , datum, ). Žalovaná ani po výzvě žalobkyně poskytnutou částku nevrátila (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni , datum, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podací lístek , Anonymizováno, ).5. Další listinné důkazy soud nebral v potaz, a to pro jejich nadbytečnost v daném řízení.6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska dostatečného posouzení úvěruschopnosti, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.12. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy ke skutečnostem – tedy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Podáním ze dne , datum, žalobkyně soudu sdělila, že nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady k prokázání úvěruschopnosti.13. V dané věci žalobkyně nedoložila žádné podklady, na základě kterých, byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, pouze tyto skutečnosti tvrdila. Příjmy a výdaje ze strany žalovaného nebyly soudu doloženy. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyní žalobkyně nebyly blíže zkoumány výdaje žalovaného, tato zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, coby spotřebitele, aniž by se blíže jeho majetkovými poměry zabývala. Dle názoru soudu tak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu jako neplatnou v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to absolutně.14. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně sjednána spotřebitelská úvěrová smlouva, když žalobkyně i přes poučení soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , které nesplatil. Jelikož žalobkyně plnila bez právního důvodu, vzniklo tak na straně žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o.z., které je žalovaný povinen vydat, a to ve výši, která dosud z poskytnuté částky nebyla uhrazena, tedy ve výši , částka, . Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to dnem , datum, , když žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění 3 dny od data vystavení výzvy (výrok I.).16. Co se týče zbylé části nároků představující částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále v rozsahu požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byly shledána neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítnut.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 40,95 % a neúspěšná z 58,95 %, z čehož vyplývá, že náklady řízení by byly ve výši 18 % přiznány žalovanému, kterému však žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly. Protože soud při vyhlášení rozhodnutí postupoval v souladu s dikcí § 151 odst. 5 o.s.ř., vyčíslil náklady řízení ve znění písemného vyhotovení rozsudku, tyto však s ohledem na shora uvedené odpovídají nule.18. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.