15 C 208/2024-43 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tvrzeními, že právní předchůdkyně žalobkyně – , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy s tím, že žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit společně s částkou , částka, (kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , poplatek za zpracování smlouvy ve výši , částka, a za komfortní splácení , částka, ), a to formou 10-ti měsíčních splátek po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaná však svůj závazek porušila, když poslední splátku uhradila dne , datum, , přičemž celkem splatila částku ve výši , částka, , proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud.2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobním návrhu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla s odbornou péčí vyhodnocení informací získaných od žalované, a to ohledně majetkových, rodinných a výdělkových poměrech, což bylo zaznamenáno v zákaznické kartě žalované. Žalovaná měla k posouzení dodat rovněž „ověřené dokumenty“, což je zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouvu, kdy správnost poskytnutých informací a jejich ověření žalovaná stvrdila podpisem.3. Svou aktivní věcnou legitimaci doložila žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností postoupení ke dni , datum, .4. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila, když byla po celé řízení procesně pasivní.5. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění:6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná si požádala o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který požadovala splácet formou 24měsíčních splátek. Ve své žádosti uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, je zaměstnána na plný úvazek jako prodavačka ve společnosti , právnická osoba, ., s čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, , přičemž další čistý měsíční příjem domácnosti činila částka , částka, . Běžné měsíční výdaje byly uvedeny ve výši , částka, jako odhadované měsíční výdaje. K žádosti měly být doloženy: výplatní pásky za měsíce , Anonymizováno, .7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (podací lístek , Anonymizováno, ).8. Z výzvy k plnění ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši , částka, , a to do , datum, (podací lístek , Anonymizováno, ).9. Z tabulky umoření k č. smlouvy , tel. číslo, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne , datum, částku ve výši , částka, .10. Ostatní žalobkyní předložené důkazy soud neuvádí, a to pro jejich nadbytečnost s ohledem na důkazy již uvedené a z nich vyvozený závěr o skutkovém stavu.11. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z tvrzení, obou účastníků a dospěl k tomuto skutkovému závěru:12. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaná své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit nedostála, když uhradila pouze částku , částka, . Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.13. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované, jakožto předsmluvní povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně.19. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy k míře a způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované. Podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila žalobní návrh tak, že zopakovala, postup při posouzení úvěruschopnosti žalované realizovaný její právní předchůdkyní, když podotkla, že tento postup považuje za dostatečný, současně pak uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované, které předložila při sjednávání a uzavírání smlouvy.20. Žalobkyně nedoložila ke svému tvrzení obsaženému v žalobním návrhu o zkoumání úvěruschopnosti žalované tvrzeným řádným a dostatečným způsobem žádné důkazy, které by tuto skutečnost osvědčovaly, k výzvě soudu rovněž ničeho nového nedoplnila. Obsahem spisu je pouze zákaznická karta, ve které jsou uvedeny skutečnosti, které měla žalovaná sdělil a které měly být ověřeny z dokladů, které však soudu nebyly doloženy (rozuměj výplatní pásky). V intencích projednávané věci soud uzavřel, že žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrové smlouvy s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalované, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024. Nelze tedy za dostatečné informace stran zkoumání úvěruschopnosti žalované považovat informace získané toliko od spotřebitele, ale naopak je presumován aktivní přístup věřitele, který by takto měl ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo), když soudu podklady, stran doklady prokazující příjmy a výdaje žalované, ke zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Dle názoru soudu tak žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.21. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.22. Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla úvěrová smlouva ze dne , datum, shledána ze shora nastíněných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z.) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila- li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Právní předchůdkyně ža