15 C 62/2024-48 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovaným uzavřela dne , datum, prostřednictvím komunikačních prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se zavázal uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % p.m. z jistiny. Protože žalovaný dlužnou částku nesplatil, žalobkyně ke dni , datum, úvěr sankčně zesplatnila a následně se obrátila se svým nárokem na soud (, částka, jistina, smluvní úrok 40 % p.m. za první měsíc ve výši , částka, , smluvní pokuta ve výši , částka, – 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení od , datum, do , datum, ).2. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich vyplývající závěr o skutkovém stavu s ohledem na § 132 o.s.ř.:3. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, (potvrzení o platbě ze dne , datum, ). Žalovaný ani po výzvě žalobkyně poskytnutou částku nevrátil (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , podací lístek , Anonymizováno, ).4. Další listinné důkazy soud nebral v potaz, a to pro jejich nadbytečnost v daném řízení, když nejsou zapotřebí k prokázání zjištěného skutkového stavu.5. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska dostatečného posouzení úvěruschopnosti, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.11. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy k absentujícím skutečnostem – tedy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Podáním ze dne , datum, žalobkyně soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací sdělených žalovaným a jeho ověřením v dostupných databázích, což doložil dokumentem „Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “.12. V dané věci žalobkyně nedoložila žádné podklady, na základě kterých, byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, pouze tyto skutečnosti tvrdila. Příjmy a výdaje na straně žalovaného nebyly soudu pro účely přezkumu posouzení jeho úvěruschopnosti nebyly doloženy v dostatečné míře. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala souladně s dikcí § 86 o spotřebitelském úvěru, když na základě předložených důkazů a doplněných skutkových tvrzení nelze učinit jednoznačný pozitivní závěr ve vztahu k dodržení zákonem presumovaného obligatorního postupu ze strany poskytovatele úvěru. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala. Dle názoru soudu tak žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu jako neplatnou v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to absolutně.13. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně sjednána spotřebitelská úvěrová smlouva, když žalobkyně i přes poučení soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Je však skutečností, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , které nesplatil. Protože vzhledem ke shora uvedeným právním závěrům soudu je zřejmé, že žalobkyně plnila bez právního důvodu, vzniklo tak na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu dikce § 2991 a násl. o.z., které je žalovaný povinen vydat, a to ve výši, která dosud z poskytnuté částky nebyla uhrazena, tedy ve výši , částka, . Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to dnem , datum, , když žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění 3 dny od data vystavení výzvy. (výrok I.)15. Co se týče zbylé části nároků představující částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále v rozsahu požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a v rozsahu částky , částka, , v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána neplatnou. Proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítnut.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 59,61 % a neúspěšná z 40,39 %, z čehož vyplývá, že náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni ve výši 19,22 % z částky , částka, , tedy v celkové výši , částka, , když náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve výši , částka, (3 x , částka, dle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x , částka, režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhradu DPH ve výši 21%. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.17. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I. a III. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.