2 C 123/2023-38 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 11. 8. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 25 387,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 459,40 Kč (8,25 % ročně z částky 9 663,13 Kč od 13. 8. 2020 do 1. 4. 2023), s kapitalizovaným úrokem 4 977,33 Kč (15 % ročně z částky 9 127,68 Kč od 13. 8. 2020 do 1. 4. 2023), 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 9 663,13 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a 15% úrokem ročně z částky 9 127,68 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 12. 6. 2019 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, s tím, že poslední splátka bude uhrazena do 12. 8. 2020. Žalovaný porušil své povinnosti tím, že nehradil sjednané splátky řádně a včas, a to ani přes upomínání, proto žalobkyně požaduje úhradu dluhu 9 127,68 Kč na jistině, 535,45 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 4 319,12 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 819,12 Kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, 1 586,62 Kč na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště a 9 000 Kč na smluvní pokutě, tj. celkem 25 387,99 Kč, úroků z prodlení a úroků.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 12. 6. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy.5. Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 11 500 Kč, s tím, že poslední splátka ve výši 500 Kč byla uhrazena dne 1. 5. 2022.6. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1, seznamu postoupených pohledávek, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 25. 4. 2023 bylo prokázáno postoupení pohledávky jež je předmětem tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyně o postoupení pohledávky informovala žalovaného oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023.7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 7. 2023 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost vymáhání soudní cestou.8. Žalobkyně byla vyzvána k doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejných rejstřících a dále předložila žádost žalovaného o úvěr ze dne 12. 6. 2019 z níž bylo zjištěno, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze skutečností, že žalovaný je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, je zaměstnaný, když tato skutečnost byla ověřena pracovní smlouvou. Výplatní pásky pak měly dokládat příjem žalovaného. Výše příjmů ani výdaje žalovaného a jejich výše nebyla uvedena a ani tyto skutečnosti nebyly doloženy patřičnými doklady. Nebylo tedy zjištěno, z jakých konkrétních částek při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela.9. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela z toho, že žalovaný je zaměstnán a pobírá mzdu, nicméně neprokázala výši příjmů žalovaného, ze kterých vycházela a ani nijak nezjišťovala výdaje žalovaného a už vůbec ne jejich výši. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který se ocitl v prodlení již s úhradou druhé splátky a na dluh uhradil celkem pouze 11 500 Kč.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.13. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (15 % ročně). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000 Kč – úhrady 11 500 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 3 500 Kč.14. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, smluvní pokuta), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.15. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky již 11. 7. 2023 předžalobní výzvou, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšnému žalovanému v důsledku jeho nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.