2 C 46/2024-34 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 15. 1. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 102 235,90 Kč s kapitalizovaným úrokem 17 676,68 Kč (27,9 % ročně od 12.10.2023, tj. dne následujícího po zesplatnění do 15. 1. 2024, tj. do data sepsání žaloby), s 15% úrokem ročně z částky 99 893,10 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 428,10 Kč (za dobu od 26. 10. 2023, tj. 15. dne po zesplatnění do 15. 1.2024, tj. do data sepsání žaloby) a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 102 235,90 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že dne 22. 8. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Žalobkyně se citovanou smlouvou zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce ve výši 100 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna sjednaný úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty a povinna jej splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách 2,78 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. V průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala celkem částku 104 200 Kč a uhradila pouze 28 300 Kč. Žalobkyně proto úvěr ke dni 11. 10. 2023 zesplatnila a požadovala jeho úhradu. Žalovaná po zesplatnění na dluh uhradila pouze 100 Kč. Jelikož pak na výzvy k úhradě již nereagovala, podala žalobkyně tuto žalobu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 22. 8. 2022 žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku „, Anonymizováno, , Anonymizováno, – revolvingový úvěr č. , hodnota, “, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně s kódem , Anonymizováno, , Informace o pojištění, Informační dokument o pojistném produktu a všeobecné pojistné podmínky , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované bezhotovostním převodem na její účet č. , č. účtu, dne 22. 8. 2022 částku 100 000 Kč (bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 100 000 Kč), kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s poplatky a úrokem z úvěru ve výši 27,90 % ročně (RPSN 31,76 %) v pravidelných minimálních měsíčních splátkách 2,782 % z úvěrového rámce, tj. 2 782 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, na dlužnou částku uhradila celkem jen 28 200 Kč, proto žalobkyně úvěr ke dni 11. 10. 2023 zesplatnila a požadovala úhradu celé dlužné částky. Žalovaná po zesplatnění na dluh uhradila pouze 100 Kč i přes upomínání včetně předžalobní výzvy k plnění ze dne 6. 11. 2023, proto žalobkyně požaduje úhradu dlužné částky ve výši 99 893,10 Kč na jistině, 742,80 Kč na poplatcích za pojištění, 600 Kč na nákladech na vymáhání a 1 000 Kč na smluvních pokutách, tj. celkem 102 235,90 Kč.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy předložila metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a potvrzení o provedení bonity klienta, kde vycházela ze skutečnosti, že žalovaná je svobodná, má 3 děti a žije v podnájmu. Je opatrovatelkou s příjmem 41 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje domácnosti činí 15 000 Kč. Příjmy ani výdaje žalobkyně nijak neověřovala. Žalobkyně provedla také lustraci žalované v registrech JAP půjčka, NRKI, ISIR, SOLUS, CEE, MVCR s kladným vyhodnocením.Vycházela-li žalobkyně pouze z tvrzených příjmů a výdajů či jejich minimální výše a částek životního minima, neposuzovala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Příjmy ani výdaje žalované žalobkyně nijak neověřovala a to i přesto, že věděla, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěr podporuje i fakt, že žalovaná na dlužnou částku za celou dobu trvání úvěrového vztahu uhradila pouze 28 300 Kč.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky ve výši úvěrového limitu 100 000 Kč, když fakticky načerpala 104 200 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných minimálních měsíčních splátkách ve výši 2,782 % z úvěrového rámce, tj. 2 782 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila – žalované poskytla peněžní prostředky dle § 2398 občanského zákoníku, žalovaná však svou povinnost – vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných poplatků a úroku dle § 2399 občanského zákoníku nesplnila. Tato smlouva se současně řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 104 200 Kč po odečtení úhrad 28 300 Kč a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 75 900 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (poplatky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Žalovaná byla v řízení pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 6. 11. 2023 odeslanou 7. 11. 2023, má za to, že žalované byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohla obstarat a mělo by být v jejich možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 562,35 Kč, přičemž tato částka představuje 10,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,31 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,69 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 090 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 102 235,90 Kč sestávající z částky 5 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 560 Kč ve výši 3 477,60 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady řízení uhradit k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).