2 C 55/2024-40 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 27. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 19 515,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 446 Kč (8,5 % ročně z 9 223,41 Kč od 3. 12. 2021 do 21. 9. 2023), kapitalizovaného úroku 915,20 Kč (21,39 % ročně z 9 223,41 Kč od 14. 4. 2023 do 21. 9. 2023), 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 9 223,41 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s 21,39% úroku ročně z částky 9 223,41 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně obchodní korporací , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne 14. 10. 2021, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky ve výši 12 321 Kč v 78 týdenních splátkách po 287 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne 13. 4. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na dlužnou částku uhradila pouze 2 000 Kč, a to i přes upomínání, proto žalobkyně, jež nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 podala tuto žalobu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 14. 10. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků ve výši 12 321 Kč vrátit formou 78 týdenních splátek, 77 splátek ve výši 287 Kč a poslední 78. splátku ve výši 222 Kč. První splátka byla splatná 5. kalendářním dnem od uzavření smlouvy. RPSN činila 17 363 %.Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 2 000 Kč.Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1, seznamu postoupených pohledávek, ze dne 21. 9. 2023 bylo prokázáno, že pohledávka byla platně postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023.Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 1. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost vymáhání soudní cestou.Žalobkyně již v žalobě předestřela jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované a v průběhu řízení byla soudem vyzvána k doplnění svých tvrzení a doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze skutečností uvedených žalovanou v zákaznické kartě, z níž bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, žije s rodiči, má středoškolské vzdělání, nevlastní automobil, nevyživuje žádnou osobu, je zaměstnána na dobu určitou do 31. 12. 2021 jako operátorka u společnosti, Anonymizováno, , Anonymizováno, s průměrným ověřeným čistým měsíčním příjmem v měsících 8/2021 a 9/2021 14 902 Kč. Nevlastní bankovní účet, další úvěr u jiné společnosti nemá. Její odhadované běžné měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem.Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela ze skutečnosti, že žalovaná je zaměstnána a pobírala mzdu v měsících 8/2021 a 9/2021 v průměrné výši 14 902 Kč, nicméně nijak nezjišťovala výdaje žalované a už vůbec ne jejich konkrétní výši. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovanou, která na dlužnou částku uhradila pouze 2 000 Kč. Nedostatečnost zjišťovaných informací nevyvrátila ani negativní lustrace žalované v insolvenčním rejstříku.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny jako poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč – úhrady 2 000 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 8 000 Kč.V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, úroky z prodlení, poplatky), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Žalovaná byla v řízení pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky již 25.1.2024 předžalobní výzvou, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohla obstarat a mělo by být v jejich možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšné žalované v důsledku její nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.