2 C 56/2024-57 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 13. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 007 Kč (skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 19 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 245 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 3 960 Kč, úroků v celkové výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč), s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 232,80 Kč (za dobu od 27. 1. 2024 do 13. 2. 2024) a úrokem z prodlení z částky 32 007 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, s odůvodněním, že dne 5. 6. 2023 s ní uzavřel žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, na základě které mu poskytla dne 5. 6. 2023 bezhotovostně, převodem na účet č. , č. účtu, částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný (i když si 2x posunul splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem) dostal s úhradou dlužné částky do prodlení a na výzvy k úhradě nereagoval, žalobkyně úvěr ke dni 8. 12. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě včetně smluvní pokuty. Žalovaný však na výzvy k úhradě opět nereagoval, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 5. 6. 2023 žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , Anonymizováno, ) úvěrovou smlouvu , Anonymizováno, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, dne 5. 6. 2023 částku 20 000 Kč (bezúčelový hotovostní úvěr), kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč a úroky (RPSN 49,2 %) celkem ve výši 27 520 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle splátkového kalendáře (jež byl součástí úvěrové smlouvy). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na dlužnou částku neuhradil ničeho, pouze 2 x požádal o tzv. „korunový odklad“, kdy za tento zaplatil dne 7. 7. 2023 a 9. 7. 2023 vždy 1 Kč, proto žalobkyně úvěr ke dni 8. 12. 2023 zesplatnila a požadovala úhradu dlužné částky. Žalovaný po zesplatnění na dluh opět neuhradil ničeho a to ani přes upomínání včetně předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 1. 2024, proto žalobkyně požaduje úhradu dlužné částky na jistině ve výši 19 998 Kč (po odečtení úhrady 2 Kč za tzv. korunový odklad), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 245 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 3 960 Kč, úroků ve výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy předložila metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a potvrzení o provedení bonity klienta, kde vycházela ze skutečnosti, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, výše jeho příjmu je 23 000 Kč, výše příjmů ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč a nehradí splátky jiným společnostem. Dále žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc prosinec roku 2022 s konečným zůstatkem 179,08 Kč, z něhož bylo zjištěno, že v tomto měsíci žalovaný pobíral mzdu ve výši 24 675 Kč a také to, že žalovaný hradí půjčky u dalších společností. Dále žalobkyně příjmy ani výdaje nijak neověřovala, přestože úvěr poskytovala v měsíci červnu roku 2023 a předložený bankovní výpis byl z měsíce prosince roku 2022. Žalobkyně provedla také lustraci žalované v registrech NRKI, ISIR, SOLUS, CRIBIS vždy s kladným vyhodnocením. Úvěrová zpráva prokazovala 3 existující úvěry žalovaného, přičemž celkem 16 jich bylo žalovanému odmítnuto.Vycházela-li žalobkyně pouze z tvrzených příjmů a výdajů či jejich minimální výše a částek životního minima, neposuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých informací (viz. také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024 č.j. 33 Cdo 656/2024-380) a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Příjmy ani výdaje žalované žalobkyně neověřovala a to i přesto, že měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného (byť za měsíc prosinec roku 2022 a úvěr poskytovala v měsíci červnu roku 2023), z něhož bylo patrné, že žalovaný má další půjčky. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěr podporuje i fakt, že žalovaný na dlužnou částku za celou dobu trvání úvěrového mimo úhrady 2 Kč jako poplatku za tzv. „korunový odklad“ ničeho neuhradil.Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 5. 6. 2025 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč, který plní stejnou funkci jako úroky a úroky. Žalobkyně svůj závazek splnila – žalovanému poskytla peněžní prostředky dle § 2398 občanského zákoníku, žalovaný však svou povinnost – vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných poplatků a úroku dle § 2399 občanského zákoníku nesplnil. Tato smlouva se současně řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na neověřených příjmech a výdajích. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 20 000 Kč po odečtení úhrad 2 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 19 998 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky, smluvní pokuty, poplatky, shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 12. 1. 2024 odeslanou 15. 1. 2024, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu s § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 484 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 281 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 007 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Podle § 149 odst. 1