2 C 90/2024-47 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 21. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 528 Kč (skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 600 Kč), s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 83,85 Kč (14,75% ročně za dobu od 4. 5. 2024 do 21. 5. 2024) a 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 528 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, s odůvodněním, že dne 4. 1. 2024 s ní žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, na základě které mu poskytla dne 4. 1. 2024 bezhotovostně, převodem na účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za tzv. expres výplatu 199 Kč a poplatku za tzv. bezpečnou splátku 99 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí, tj. do 5. 2. 2024. Žalovaný však na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani po upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 4. 1. 2024 žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , Anonymizováno, ) úvěrovou smlouvu ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, dne 4. 1. 2024 částku 10 000 Kč (bezúčelový hotovostní úvěr), kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatky za: poskytnutí úvěru 330 Kč, tzv. expres výplatu 199 Kč a tzv. bezpečnou splátku 99 Kč do 3. 2. 2024. RPSN činila 48,3 %. Žalovaný na dlužnou částku ve sjednaném termínu ani později ničeho neuhradil, přestože byl upomínán, včetně předžalobní výzvy k plnění ze dne 19. 4. 2024, odeslané dne 22. 4. 2024.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy předložila metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a potvrzení o provedení bonity klienta, kde vycházela ze skutečnosti, že žalovaný má jedno dítě, je OSVČ, výše jeho příjmu činí 35 000 Kč, výše příjmů ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti činí 3 500 Kč. Žalobkyně příjmy ani výdaje žalovaného nijak neověřovala. Přestože úvěr poskytovala žalovanému na bankovní účet, tak výpisy z tohoto účtu, z nichž by byly patrné jak příjmy, tak výdaje žalovaného po žalovaném nevyžalovala a vycházela pouze ze statistických údajů a údajů sdělených žalovaným. Žalobkyně provedla také lustraci žalovaného v registrech NRKI, ISIR, SOLUS, CRIBIS vždy s kladným vyhodnocením. Úvěrová zpráva prokazovala 1 existující úvěr žalovaného s měsíční splátkou 3 402 Kč, kdy splátka za měsíc listopad 2023 byla již po splatnosti. Žalovanému pak byly 4 úvěry odmítnuty.Vycházela-li žalobkyně pouze z tvrzených příjmů a výdajů či jejich minimální výše a částek životního minima, neposuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých informací (viz. také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2024 č.j. 33 Cdo 656/2024-380) a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Příjmy ani výdaje žalované žalobkyně neověřovala a to i přesto, že věděla, že žalovaný je majitelem bankovního účtu. Z úvěrové zprávy bylo patrno, že žalovaný byl v prodlení v měsíci listopadu 2023 s úhradou splátky úvěru. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěr podporuje i fakt, že žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil.Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 3. 2. 2024 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč, který plní stejnou funkci jako úroky (a dalšími sjednanými poplatky). Žalobkyně svůj závazek splnila – žalovanému poskytla peněžní prostředky dle § 2398 občanského zákoníku, žalovaný však svou povinnost – vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných poplatků a úroku dle § 2399 občanského zákoníku nesplnil. Tato smlouva se současně řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na neověřených příjmech a výdajích. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč (když na dlužnou částku nebylo uhrazeno ničeho) a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 10 000 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky, smluvní pokuty, poplatky, shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 19. 4. 2024 odeslanou 22. 4. 2024, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu s § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 417,86 Kč, přičemž tato částka představuje 62,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,48 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 528 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady řízení uhradit k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).