3 C 127/2024-41 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 6. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 30 556 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela dne 5. 4. 2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně v měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Smlouva byla uzavřena distanční formou po uhrazení verifikační platby 1 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky. Částka byla zaslána na bankovní účet po odečtení provize sprostředkovatele ve výši 2 500 Kč. Žalovaná se následně dostala do prodlení. Ze strany žalobkyně byla opakovaně vyzývána k úhradě, za což požaduje žalobkyně úhradu účelně vymáhaných nákladů ve výši 3 x 100 Kč za 3 upomínky. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 25 383 Kč také smluvní úroky ve výši 27,28 % ročně s tím, že po uplynutí 90 dnů od splatnosti požaduje pouze úrok ve výši zákonného úroku z prodlení, úrok z úvěru ve výši 1 791 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč za prodlení se 4 splátkami, tj. 4 x 499 Kč dle smlouvy, a smluvní pokutu ve výši 1 086 Kč dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužných splátek od 25. 4. 2024 do 3. 6. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne 24. 4. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 o.s.ř.3. Vzhledem k tomu, že obě strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, tak soud vyšel z doložených listinných důkazů, tyto posoudil dle ustanovení § 132 o.s.ř. a dospěl k následujícímu skutkovému závěru:Žalovaná a žalobkyně spolu uzavřeli dne 5. 4. 2023 smlouvu (smlouva, záznam o vložení dokumentu, zpráva o schválení úvěru, úvěrové podmínky, formulář pro standardní informace, potvrzení o úhradě verifikační platby). Na základě smlouvy načerpala žalovaná částku 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla vyplacena zprostředkovateli (potvrzení o provedení transakce), kterou měla spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně splatit v 40měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč (smlouva, splátkový kalendář). Žalovaná byla povinna hradit vedle jistiny a úroků také poplatky za upomínky a další služby (bod 4 smlouvy). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu (upomínky). Žalovaná na dluh uhradila celkem 10 251 Kč (přehled plateb). Žalobkyně úvěr zesplatnila dne 24. 4. 2024 (zesplatnění). Žalovaná měla příjem ve výši 17 096 Kč (výměr starobního důchodu), nulové náklady na bydlení (prohlášení syna), nebyla evidována v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekuční (výpisy) a žalovaná měla kromě běžných výdajů výdaj se splátkou úvěru ve výši 4 500 Kč (karta spotřebitele). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu (výzva ze dne 24. 4. 2024).4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.6. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu má soud zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost poskytovatele řádně. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako platnou, neboť bylo prokázáno, že žalovaná byla schopna úvěr uhradit. Soud vyšel především z toho, že žalovaná měla pravidelný příjem ve výši cca 17 tis., neměla náklady na bydlení, které bývají největší položkou výdajů a její jediný výdaj nad rámec běžných, byla splátka úvěru 4 500 Kč. Při splátce 1 150 Kč měsíčně bylo tedy evidentní, že její příjem na pokrytí splátek úvěru stačil. Z uvedeného vyplynulo, že úvěruschopnost byla u žalované dána. Žalovaná však svým závazkům nedostála, dluh neuhradila a žalobkyni, která prokázala poskytnutí úvěru, soud přiznal celou žalovanou částku včetně dohodnutého úroku z úvěru, který byl následně v souladu s ustanovením § 120 zákona č. 257/2016 Sb. ponížen na výši zákonného úroku z prodlení a poplatků za upomínky, k jejichž úhradě se žalovaný také zavázala. Vedle toho přiznal soud i nárok na smluvní pokutu za prodlení s úhradou dluhu, neboť i na tomto se smluvní strany shodly. Úrok z prodlení přiznal soud s ohledem na ustanovení § 1970 obč. zákoníku od dne následujícího po zesplatnění úvěru.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 401 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 223 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 556 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Náklady řízení jsou splatné ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 o.s.ř. a k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 o.s.ř.