3 C 7/2024-92 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni , částka, s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru k číslu účtu , číslo, . Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku , částka, . Žalovaný měl vrátit úvěr spolu s úrokem 15,97 % ročně ve 13měsíčních splátkách po , částka, . Součástí smlouva byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se dostal do prodlení. Žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila a požaduje vedle jistiny ve výši , částka, také kapitalizované úroky ve výši , částka, , kapitalizované úroky z prodlení ve výši , částka, a poplatky , částka, . Dále vznikl žalovanému na účtu č. , číslo, nepovolený debetní zůstatek ve výši , částka, , kdy účet byl zrušen ke dni , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovaným, nahlížení do databází jako SOLUS, NRKI a insolvenčního rejstříku, dále má k dispozici informace z celé skupiny , právnická osoba, . a platební historii žalovaného. Dále nahlížela do dalších registrů a databází, evidence exekučních řízení atd. Žalovaným uvedené výdaje porovnala s daty Českého statistického úřadu. Ke svým tvrzením předložila Žádost o poskytnutí půjčky., právnická osoba, jednání provedl soud všechny navržené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne , datum, uzavřely Smlouvu bankovních službách k běžnému účtu č. , číslo, (smlouva, všeobecné obchodní podmínky, sazebník poplatků). Po zrušení účtu zůstal na účtu nepovolený debet ve výši , částka, (výpis z účtu, odstoupení od smlouvy, oznámení o zrušení účtu). Dále strany mezi sebou dne , datum, uzavřely Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku , částka, (smlouva, standardní informace, úvěrové podmínky, sazebník poplatků, výpis účtu). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 15,97 % ročně v 13měsíčních splátkách po , částka, . Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Na úvěr žalovaný uhradil celkem , částka, (výpis z úvěrového účtu). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě nedoplatku (výzvy z , datum, a , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ). Z Žádosti o úvěr vyplynulo tvrzení žalovaného, že jeho výdaje jsou , částka, a dále, že jeho pravidelný měsíční příjem očištěný o výdaje je , částka, (žádost). Žalovaný v žádosti uvedl další dva závazky ve výši , částka, a , právnická osoba, Kč bez bližší specifikace. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru předžalobní výzvou (výzva z , datum, , potvrzení o podání).5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po opakovaném poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala z údajů uvedených žalovaným v Žádosti, z historických dat skupiny , právnická osoba, a nahlížení do databází a rejstříků. Jako důkaz předložila pouze Žádost o úvěr, ze kterého však nevyplynul ani příjem žalovaného. Výdaje na bydlení byly dle žalovaného ve výši , částka, . Z žalobkyní předložených důkazů tedy dle soudu vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, neboť si vůbec neověřila ani příjmy ani výdaje žalovaného. Dle soudu výdaje na bydlení ve výši , částka, nebyly ani v roce 2022 reálné a i to mělo vést žalobkyni k větší obezřetnosti, stejně jako tvrzení žalovaného, že má další dva závazky. Při nulovém zjištění o příjmu žalovaného a absenci zkoumání výdajů, soud má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, . Z této částky žalovaný uhradil , částka, . Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal úroky z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 37,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,25 % při zohlednění úroků ke dni rozhodnutí soudu). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného s