3 C 86/2024-69 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 191 500 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o povoleném přečerpání ke smlouvě o účtu. Žalovaný na účtu provedl přečerpání částky 190 000 Kč, které měl dle všeobecných podmínek splácet nejpozději jedenkrát za 6 měsíců. Žalovaný se dostal do prodlení a byl vyzván k úhradě splatných splátek. Jelikož nedošlo k úhradě, žalobkyně pohledávky prohlásila ke dni , datum, za splatné. Dlužná částka ke dni podání žaloby činila 246 124,63 Kč, z níž byla 190 000 Kč jistina, 1 500 Kč činily poplatky, smluvní úrok 39 259,10 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 365,53 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena do vlastních rukou dne , datum, .3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovaným, které si ověřila z výpisů z účtu žalovaného za období 8 měsíců zpětně a dále z nahlížení do databází závazků. Z výpisů zjistila příjem na běžném účtu 116 000 Kč, výdaje 51 131 Kč, kdy vycházela z pravidelných i nepravidelných plateb na účtu za 5 měsíců zpětně. Platební kapacita byla přes 65 000 Kč, tedy dostatečná pro splátku 9 500 Kč. Z registrů vyplynulo, že žalovaný neměl žádný negativní záznam. Žalovaný přečerpané prostředky zcela uhradil naposledy , datum, částkou 174 800,95 Kč. Následně načerpal celkem 190 000 Kč, které neuhradil. Jím provedené platby od , datum, byly určeny na splátky úroků 36 927,60 Kč, poplatků 2 000 Kč a úroku z prodlení 3,19 Kč.4. Vzhledem k tomu, že obě strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, tak soud vyšel z doložených listinných důkazů, tyto posoudil dle ustanovení § 132 o.s.ř. a dospěl k následujícímu skutkovému závěru:Žalovaný a žalobkyně spolu uzavřeli dne , datum, smlouvu o plus kontu (smlouva). Následně dne , datum, uzavřely smlouvu o kontokorentu (smlouva, předsmluvní informace, záznam o podpisu klienta, obchodní podmínky pro kontokorent a úvěry, žádost). Na základě smlouvy načerpal žalovaný částku 190 000 Kč, kterou měl splatit nejpozději jednou za 6 měsíců (smlouva, výpis úvěrového účtu). Měsíčně měl žalovaný povinnost hradit úroky dohodnuté ve výši 18,9 % ročně a poplatky (smlouva). Žalovaný byl povinen hradit vedle jistiny a úroků také poplatky za upomínky (Smlouva). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu (upomínky a dodejky). Vzhledem k tomu, že dluh neuhradil, byl úvěr zesplatněn (oznámení o zesplatnění a dodejka). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (výzva ze dne , datum, , podací lístek). Ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný 2 existující úvěry s měsíční splátkou 21 215 Kč (výpis z registru , právnická osoba, ). Ani u jednoho závazku nebyl po splatnosti se splátkami. Žalovaný měl příjem v řádu několika desítek tisíc až jednotek stovek tisíc měsíčně, výdaje byly v řádu desítek tisíc korun českých (výpisy z účtu).5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu má soud zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru prověřoval úvěruschopnost poskytovatele řádně, ale zároveň je především nutné zkoumat, zda byl žalovaný schopen úvěr splatit (NS ČR č. j. 33 Cdo 1819/2023). Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako platnou, neboť bylo prokázáno, že žalovaný byl schopen úvěr uhradit. Soud vyšel především z toho, že žalovaný na čerpaný kontokorent hradil úroky a poplatky a také bylo prokázáno, že jeho příjem byl natolik vysoký, že i přes značné výdaje dostačoval na pokrytí splátek. Zároveň žalobkyně měla k dispozici doklady k příjmům a výdajům žalovaného a informace o předchozí platební morálce žalovaného, kdy pouze pár dní před načerpáním posledního kontokorentu vyrovnal kontokorent částkou přes 174 000 Kč. Z uvedeného vyplynulo, že úvěruschopnost byla u žalovaného dána. Žalovaný však svým závazkům nedostál, dluh neuhradil a žalobkyni, která prokázala poskytnutí úvěru, soud přiznal celou žalovanou částku včetně dohodnutého úroku z úvěru a poplatků za upomínky, jejichž výše byla dohodnuta a k jejichž úhradě se žalovaný také zavázal.11. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně. Žalobkyně úrok z prodlení částečně zkapitalizovala ke dni podání žaloby 15 365,53 Kč. Ode dne podání žaloby byl úrok z prodlení stanoven ve výši podle předpisů občanskoprávních ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení, a to ve výši ke dni uzavření smlouvy o účtu. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 620,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 660 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 191 500 Kč sestávající z částky 8 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 240 Kč ve výši 5 720,40 Kč. Náklady řízení jsou splatné ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 o.s.ř. a k r