6 C 122/2023-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatila žalobkyni částku ve výši 11 565 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 1 017,28 Kč a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne 15. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a poplatky za volitelné služby, a to za podmínek dle smlouvy a sazebníku. Úvěr byl splatný dne 14. 11. 2022. Žalovaný však neuhradil ničeho, přestože byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě. Žalobkyně požaduje v důsledku prodlení smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 15. 10. 2022 vyplynulo, že uvedená smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem, a to pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný podepsal smlouvu elektronickým SMS kódem. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku 10 000 Kč jako spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky za službu „presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za sjednání úvěru, který dle vlastností úvěru uvedených ve smlouvě činí 2 900 Kč. Datum splatnosti úvěru bylo sjednáno 14. 11. 2022. Nedílnou součástí smlouvy je sazebník a všeobecné obchodní podmínky, podle jejichž čl. 6.4 má věřitel vůči dlužníkovi v případě prodlení dlužníka s úhradou nárok na úrok z prodlení v zákonné výši a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Tyto podmínky jsou zřejmé i ze sazebníku. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou, o jejímž odeslání svědčí podací lístek ze dne 20. 5. 2023.5. Čerpání úvěru žalovaným bylo prokázáno sdělením banky.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti v rámci interního systému žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jeho výši čistého příjmu 30 000 Kč, příjem ověřený žalobkyní z bankovního výpisu byl uveden v částce 37 355 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 12 000 Kč, výše minimálních výdajů 11 945 Kč, splátek na půjčky 1 500 Kč a ke svým poměrům žalovaný uvedl, že je žije sám. Ověření příjmů či výdajů však nebylo doloženo žádnou z listin, stejně tak nebyly doloženy výsledky lustrace v externích úvěrových registrech, přestože byla žalobkyně k jejich doložení vyzvána.7. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.19. Žalobkyně uvádí, že vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 37 244 Kč a provedla lustraci v základních registrech dlužníků (centrální evidence exekucí, ISIR, neplatné doklady MV ČR). Žalobkyně tato svá tvrzení nedoložila žádným důkazem, přestože měla vycházet z bankovního výpisu žalovaného, ani tento výpis však nebyl soudu doložen. Soud má tedy za to, že se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalovaného a zcela rezignovala na zjištění konkrétních pravidelných příjmů i výdajů žalovaného. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami (např. výplatními páskami, výpisy z účtu, nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.). Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.20. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.21. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 15. 10. 2022 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. neplatná. Soud proto zavázal žalovaného pouze k vrácení poskytnutého plnění ve výši 10 000 Kč jako bezdův