6 C 18/2024-42 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 205 Kč s odůvodněním, že dne 30. 11. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr se smluvním úrokem 40 % měsíčně z jistiny, který se žalovaná zavázala pravidelně splácet každý měsíc. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou a navzdory upomínkám úvěr nevrátila, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Dne 30. 11. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, který se zavázala splácet každý měsíc s tím, že jistinu úvěru může splatit kdykoli během trvání úvěrové smlouvy. Pro případ prodlení žalované s úhradou trvající déle než dva měsíce bylo v článku VI. smlouvy sjednáno zesplatnění celého dluhu a s odkazem na čl. IV. vznikne v případě prodlení s plněním povinnost žalované k zaplacení účelně vynaložených nákladů, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná dostane do prodlení. Ověření totožnosti žalované při uzavírání smlouvy bylo potvrzeno verifikační platbou ve výši 0,10 Kč a kopií občanského a řidičského průkazu.5. Čerpání úvěru ve výši 15 000 Kč žalovanou dne 30. 11. 2022 je zřejmé z potvrzení o platbě předloženého žalobkyní i z potvrzení banky, která vede účet žalované.6. Dopisem ze dne 3. 7. 2023 bylo žalované oznámeno zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , číslo, v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 39 848 Kč. Předžalobní upomínka jí byla dle podacího lístku zaslána dne 1. 12. 2023.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. K prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně doložila pouze jeden výplatní lístek za období 9/2022, aniž by se k ověření příjmů či výdajů blíže vyjádřila. V rámci žalobních tvrzení pouze uvedla, že v případě nedostatečného prokázání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru požaduje po žalované vydání bezdůvodného obohacení.9. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.18. Soud ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.20. Žalobkyně zcela rezignovala na ověření příjmů a výdajů žalované a rovněž se nezabývala provedením lustrace v základních registrech dlužníků (centrální evidence exekucí, ISIR, neplatné doklady MV ČR. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, když není možné se spokojit pouze s jejími tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaná prokázala příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, výplatními páskami, nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.) Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.21. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.22. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 30. 11. 2022 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. neplatná. Soud proto zavázal žalovanou pouze k vrácení poskytnutého plnění. Žalovaná neuhradila žalobkyni na úvěr ničeho. Bezdůvodné obohacení proto činí částku 15 000 Kč.23. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že … „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou