9 C 112/2024-34 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 32 821 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku na internetových stránkách , Anonymizováno, v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné pouze pro toho, kdo je držitelem zvoleného hesla. Zájemce (tj. žalovaný) o uzavření smlouvy měl povinnost vyplnit požadované údaje a následně proběhl automatizovaný schvalovací proces. Žalovanému tedy byla schválena žádost a byla mu doručena SMS s podpisovým kódem, který mu byl pak zadán na uvedených internetových stránkách s tím, že mu byla na jeho emailovou adresu , e-mail, doručena smlouva o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému dne , datum, poskytnuta částka úvěru ve výši 25 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal k vrácení úvěru spolu s poplatkem ve výši 825 Kč, přičemž bezúročný úvěr měl být žalovaným vrácen do 24 měsíců od jeho poskytnutí v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný řádným způsobem nesplatil úvěr a byl opakovaně upomínán žalobkyní prostřednictvím SMS a emailových zpráv a byla mu zároveň účtována smluvní pokuta ve výši 3x 500 Kč, přičemž mu byly účtovány i účelně vynaložené prostředky na vymáhání dluhu ve výši 3x 300 Kč. K datu podání žaloby požadovala žalobkyně částku ve výši 32 821 Kč, a to jistinu ve výši 25 000 Kč, úrok ve výši 3 675 Kč, stejně tak poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 825 Kč, za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč a poplatky za SMS služby ve výši 196 Kč, konečně účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu i předžalobní výzvou, ale ani tak ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 9. 5. 2024. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2024 č.j. 9 C 112/2024-32 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 9. 5. 2024 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila výslovný souhlas. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného a souhlas žalobkyně v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. Soud učinil tato skutková zjištění z předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, jejichž pravost pro svou procesní pasivitu nijak žalovaný nenapadal, když podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku na internetových stránkách , Anonymizováno, v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné pouze pro toho, kdo je držitelem zvoleného hesla. Zájemce (tj. žalovaný) o uzavření smlouvy měl povinnost vyplnit požadované údaje a následně proběhl automatizovaný schvalovací proces. Žalovanému tedy byla schválena žádost a byla mu doručena SMS s podpisovým kódem, který mu byl pak zadán na uvedených internetových stránkách s tím, že mu byla na jeho emailovou adresu , e-mail, doručena smlouva o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému dne , datum, poskytnuta částka úvěru ve výši 25 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, , jak soud zjistil z opisu výpisu proplacení smlouvy. Žalovaný se zavázal k vrácení úvěru spolu s poplatkem ve výši 825 Kč, přičemž bezúročný úvěr měl být žalovaným vrácen do 24 měsíců od jeho poskytnutí v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky, sazebník platný od 4. 1. 2019 a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Stejně tak žalobkyně provedla ověření bonity žalovaného, jak vyplynulo ze sdělení oddělení řízení rizik, když žalobkyně prováděla i zjišťování v rejstřících NRKI, SOLUS atd. Zároveň žalobkyně postupovala podle Metodiky Posouzení úvěruschopnosti klienta. Ohledně identity žalovaného pak žalobkyně dostatečně zjišťovala jeho identitu i prostřednictvím poskytnutých údajů z OP č. , Anonymizováno, . Žalovaný řádným způsobem nesplatil úvěr a byl opakovaně upomínán žalobkyní prostřednictvím SMS a emailových zpráv a byla mu zároveň účtována smluvní pokuta ve výši 3x 500 Kč, přičemž mu byly účtovány i účelně vynaložené prostředky na vymáhání dluhu ve výši 3x 300 Kč. K datu podání žaloby požadovala žalobkyně částku ve výši 32 821 Kč, a to jistinu ve výši 25 000 Kč, úrok ve výši 3 675 Kč, stejně tak poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 825 Kč, za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč a poplatky za SMS služby ve výši 196 Kč, konečně účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč. Uvedené soud zjistil z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě a dále z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 10. 2023. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 12. 1. 2024, která mu byla doručována prostřednictvím pošty dne 15. 1. 2024, jak soud zjistil z podacího poštovního archu ze dne 15. 1. 2024.4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu vlastní procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.5. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru s tím, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s poplatkem vrátit ve lhůtě 24 měsíců v pravidelných měsíčních splátkách, avšak tuto svou povinnost nesplnil. Žalovaný řádným způsobem nesplatil úvěr a byl opakovaně upomínán žalobkyní prostřednictvím SMS a emailových zpráv a byla mu zároveň účtována smluvní pokuta ve výši 3x 500 Kč, přičemž mu byly účtovány i účelně vynaložené prostředky na vymáhání dluhu ve výši 3x 300 Kč. K datu podání žaloby požadovala žalobkyně částku ve výši 32 821 Kč, a to jistinu ve výši 25 000 Kč, úrok ve výši 3 675 Kč, stejně tak poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 825 Kč, za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč a poplatky za SMS služby ve výši 196 Kč, konečně účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč.6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval projednávanou věc podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o platně uzavřenou smlouvu ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru, přičemž tedy na tuto smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby bankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.8. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.9. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Stejně tak byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr poskytnut, respektive za jakých podmínek bude moci opakovaně čerpat úvěr. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší po