9 C 161/2024-17 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 6. 2024 domáhal rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku ve výši 18 757,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 2. 2017 do zaplacení z titulu nevrácení poskytnutých peněžních prostředků z uzavřené smlouvy o zápůjčce mezi účastníky dne 17. 12. 2016. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě došlo k poskytnutí peněžních prostředků žalované ze strany žalobce ve výši 18 500 Kč, přičemž žalovaná se zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč počínaje splátkou v měsíci lednu 2017, když částka splátky byla splatná k datu 22. dne v příslušném měsíci, a to až do úplného zaplacení. Zároveň byl mezi účastníky sjednán úrok ze zápůjčky ve výši 16,70 %. Zároveň bylo účastníky dohodnuto, že pokud by byla žalovaná v prodlení s jakoukoliv částkou splátky, došlo by ke ztrátě výhody splátek a k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. S ohledem k tomu, že žalovaná neuhradila již první splátku, došlo tedy k zesplatnění celého dluhu ve výši 18 500 Kč s tím, že žalobce kapitalizoval úrok ze zápůjčky ve výši 257,50 Kč. Žalobce pak ani nepožadoval smluvní pokutu, která byla rovněž mezi účastníky sjednána. Žalobce o tomto řádně žalovanou informoval a vyzval ji i předžalobní výzvou k vrácení dluhu i s příslušenstvím, když žalovaná se i dostala do prodlení od 1. 2. 2017.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ) dne 12. 8. 2024.Soud nařídil jednání na den 22. 10. 2024, k němuž byla řádně předvolána žalovaná a stejně tak i žalobce. Žalovaná se bez jakékoliv omluvy k jednání soudu nedostavila. Soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 OSŘ a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž při vlastním rozhodování vyšel z předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.Na základě provedeného dokazování učinil soud ve věci následující skutková zjištění: mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne 17. 12. 2016, na jejímž základě došlo k poskytnutí peněžních prostředků žalované ze strany žalobce ve výši 18 500 Kč, přičemž z této smlouvy bylo zjištěno především to, že žalovaná se zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč počínaje splátkou v měsíci lednu 2017, když částka splátky byla splatná k datu 22. dne v příslušném měsíci, a to až do úplného zaplacení. Zároveň byl mezi účastníky sjednán úrok ze zápůjčky ve výši 16,70 %. Zároveň bylo mezi účastníky dohodnuto v čl. 6 smlouvy, že pokud by byla žalovaná v prodlení s jakoukoliv částkou splátky, došlo by ke ztrátě výhody splátek a k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. S ohledem k tomu, že žalovaná neuhradila již první splátku, došlo tedy k zesplatnění celého dluhu ve výši 18 500 Kč s tím, že žalobce kapitalizoval úrok ze zápůjčky ve výši 257,50 Kč. Žalobce o tomto řádně žalovanou informoval a vyzval ji i předžalobní výzvou ze dne 13. 3. 2024 (spolu s podacím lístkem) k vrácení dluhu i s příslušenstvím, když žalovaná se i dostala do prodlení od 1. 2. 2017.Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo.Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními, a pro stručnost tedy bylo možné na ně v úplnosti odkázat.Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1 .2014, (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat současnou právní úpravu ve vztahu k uzavřené smlouvě o zápůjčce.Mezi žalobcem a žalovanou došlo podle názoru soudu jednoznačně k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. NOZ. Tak podle § 2390 platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dále podle § 2391 odst. 1 NOZ platí, že má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.Ve smyslu § 2392 odst. 1 věta prvá NOZ je umožněno smluvním stranám při peněžité zápůjčce ujednat úroky.Smlouva o zápůjčce uzavřená podle výše uváděných ustanovení zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté zápůjčky, přičemž pro smlouvu o zápůjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, přičemž při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Nedošlo-li by k naplnění požadavku spočívajícího v přenechání věci (finančních prostředků) věřitelem dlužníku, nelze hovořit o vzniku smluvního typu výše uvedenými ustanoveními upraveného, a právní vztah založený dotčenými ustanoveními by nebyl smlouvou o zápůjčce. Břemeno tvrzení (a z něj vyplývající břemeno důkazní) nese v případě sporu o vrácení zápůjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, že dlužníkovi předmět zápůjčky odevzdal a že dlužník předmět zápůjčky řádně a včas nevrátil.Soud měl jednoznačně provedeným dokazováním za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce písemnou formou, přičemž žalovaná od žalobce reálně obdržela konkrétní částku ve výši 18 500 Kč, kterou měla žalovaná vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy do každého 22. dne příslušného měsíce počínaje měsícem lednem 2017. Žalovaná se však již s první splátkou dostala do prodlení, ničeho neuhradila, došlo k zesplatnění celého dluhu a dostala se do prodlení k datu 1. 2. 2017. Pokud šlo o prodlení žalované, pak podle § 1970 NOZ, platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tedy vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení žalované částky ve výši 18 500 Kč spolu s úrokem z úvěru přirostlým k jistině ve výši 257,50 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 757,50 Kč od 1. 2. 2017 do zaplacení. (výrok I.)O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. Plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a dále v přiznané náhradě nákladů řízení žalobce za jeden úkon právní služby podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 vyhláškou MSp č. 177/1996 Sb., a s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 7.10.2014 sp.zn. Pl.ÚS 39/13, tj. ve výši 300 Kč za předžalobní upomínku, přípravu a podání žaloby a dále za účast u jednání soudu dne 22. 10. 2024, tedy 900 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 1 900 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ. (výrok II.)