9 C 230/2024-41 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 6. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 636,81 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 18. 11. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla možnost opakovaného čerpání úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, který mohl být měněn. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících 4,00 % z aktuální dlužné čerpané částky úvěru, respektive z výše sjednaného čerpaného úvěrového rámce. Splatnost jednotlivých splátek úvěru byla dohodnuta vždy k 20. dni každého příslušného měsíce a první splátka měla být provedena vždy v měsíci po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Žalovaný čerpal celkově částku ve výši 52 910 Kč, řádně nehradil splátky čerpaného úvěru, když uhradil žalobkyni částku v celkové výši 58 633 Kč, když tyto platby byly určeny i na úroky z úvěru. Žalovaný však řádně nesplácel splátky čerpaného úvěru a k zesplatnění dluhu došlo k datu 5. 3. 2024. K datu zesplatnění žalovaný dlužil na jistině částku ve výši 19 536,81 Kč, na nákladech na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutě ve výši 500 Kč. Zároveň měla žalobkyně nárok i na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z žalované částky, když úrok z úvěru byl ve výši 15,00 % ročně. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 26. 3. 2024.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 4. 10. 2024. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 9. 2024 č.j. 9 C 230/2024-39 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 4. 10. 2024 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu projevila výslovný souhlas. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného a souhlas žalobkyně v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. Soud učinil tato skutková zjištění z předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, jejichž pravost pro svou procesní pasivitu nijak žalovaný nenapadal, když podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že žalobkyně s žalovaným uzavřel dne 18. 11. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla možnost opakovaného čerpání úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, který mohl být měněn. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících 4,00 % z aktuální dlužné čerpané částky úvěru, respektive z výše sjednaného čerpaného úvěrového rámce. Splatnost jednotlivých splátek úvěru byla dohodnuta vždy k 20. dni každého příslušného měsíce a první splátka měla být provedena vždy v měsíci po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Úvěr byl žalované poskytnut jako bezúčelový Žalovaný kontokorentní úvěr měl možnost opakovaně čerpat prostřednictvím poskytnuté úvěrové karty, kterou obdržel, o čemž ostatně svědčil i výpis z úvěrového účtu. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky, příručka k platební (úvěrové) kartě. Stejně tak žalobkyně provedla ověření bonity žalovaného, jak vyplynulo ze sdělení oddělení řízení rizik ze dne 10. 6. 2024, když žalobkyně prováděla i zjišťování v rejstřících NRKI, SOLUS atd. Zároveň žalobkyně postupovala podle Metodiky Posouzení úvěruschopnosti klienta. Stejně tak měl soud k dispozici i pohyby na účtu žalovaného a mohla tak fakticky zohlednit veškeré pohyby na účtu žalovaného. Žalovaný čerpal celkově částku ve výši 52 910 Kč, řádně nehradil splátky čerpaného úvěru, když uhradil žalobkyni částku v celkové výši 58 633 Kč, když tyto platby byly určeny i na úroky z úvěru. Žalovaný však řádně nesplácel splátky čerpaného úvěru a k zesplatnění dluhu došlo k datu 5. 3. 2024, o čemž svědčila výzva ke splacení celého úvěru ze dne 5. 3. 2024. K datu zesplatnění žalovaný dlužil na jistině částku ve výši 19 536,81 Kč, na nákladech na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutě ve výši 500 Kč. Zároveň měla žalobkyně nárok i na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z žalované částky, když úrok z úvěru byl ve výši 15,00 % ročně. Uvedené soud zjistil z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě a dále z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 5. 3. 2024. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 26. 3. 2023, která byla doručována žalovanému prostřednictvím pošty na adresu uvedenou žalovaným ve smluvní dokumentaci.4. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu vlastní procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.5. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s tím, že žalobkyně poskytla žalovanému možnost opakovaného čerpání úvěru, avšak žalovaný i přes čerpání úvěru nehradil řádně sjednané splátky úvěru a dlužil žalobkyni k datu zesplatnění na jistině částku ve výši 19 536,81 Kč, na nákladech na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutě ve výši 500 Kč. Zároveň měla žalobkyně nárok i na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z žalované částky, když úrok z úvěru byl ve výši 15,00 % ročně. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 26. 3. 2023.6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval projednávanou věc podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o platně uzavřenou smlouvu ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru, přičemž tedy na tuto smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.8. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.9. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Stejně tak byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr poskytnut, respektive za jakých podmínek bude moci opakovaně čerpat úvěr. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.10. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.11. Tak podle § 2395 NOZ sml