14 C 118/2025-88 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 545 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 547Kč od 22. 12. 2023 do 29. 2. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 544,81 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, smluvní pokuty 18 503 Kč, úroku ve výši 85,51 % ročně z částky 39 774,85 Kč od 22. 12. 2023 do 14. 1. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 774,85 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 12. 2023 dosáhne částky 170 438 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že dne 19. 7. 2023 podepsal žalovaný návrh smlouvy, který ona přijala, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 85,51 % ročně formou 48měsíčních splátek po 3 372 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje od září 2023. Žalovaný však dluh nehradil řádně a včas a nadále dluží požadované částky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že dne 20. 7. 2023 (oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 7. 2023) byla mezi žalobkyní jako nebankovním poskytovatelem úvěru (úplný výpis ČNB) a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru č. , hodnota, (návrh smlouvy ze dne 19. 7. 2023 ve spojení s oznámením o schválení a dodatkem čl. 1 ze dne 19. 7. 2023), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 85,51 % ročně, celkově 161 856 Kč, formou 48 měsíčních splátek po 3 372 Kč splatných nejpozději k 16. dni v měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen a se splatností poslední splátky 16. 7. 2027 (splátkový kalendář). Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s úhradou každé ze splátek o délce 30 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě prodlení žalovaného po dni zesplatnění úvěru (čl. 6.5. návrhu).). Žalobkyně při uzavírání smlouvy ověřovala totožnost žalovaného (ofocený doklad totožnosti). Žalobkyně před uzavíráním smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (předsmluvní formulář), žalovaný prohlásil svoji bezdlužnost (prohlášení klienta). Žalobkyně současně vyžadovala od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti (hodnocení klienta), z nichž vyplývalo, že žalovaný měl ověřené příjmy ze zaměstnání 26 138 Kč měsíčně (potvrzení o příchozí úhradě na účet žalovaného), jeho výdaje činily celkově 8 775 Kč a sestávali z životního minima 4 860 Kč, výdajů na bydlení 3 915 Kč a splátek , Jméno žalobkyně, . 0 Kč. Výdaje žalovaného nebyly nijak ověřovány, přestože žalovaný měl bankovní účet. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech s negativním výsledkem v Solus (výpis z registru) a s počtem 5 žádostí v celkové částce 15 926 Kč (výpis lustrace NRKI). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. , Anonymizováno, dne 19. 7. 2023 (doklad o vyplacení úvěru, sdělení , Anonymizováno, , a.s. ze dne 2. 6. 2025). Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek delšího než 65 dnů, žalobkyně úvěr dne 20. 12. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě do 10 dnů od data odeslání oznámení o zesplatnění (oznámení o zesplatnění ze dne 20. 12. 2023). Žalovaný celkově na dluh uhradil celkem 6 746,19 Kč, ocitl se v prodlení 50 dnů již s úhradou první splátky a pak všech následujících splátek (karta klienta). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu výzvami ze dne 18. 12. 2023, 16. 11. 2023, 18. 9. 2023. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu okamžikem doručení předžalobní výzvy dle § 573 o.z. třetím dnem po odeslání, tj. 17. 5. 2024 (předžalobní výzva 14. 5. 2024 ve spojení s podacím archem ze dne 14. 5. 2024).4. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud neměl pochybnosti o vůli žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i co do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy. Ačkoliv žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z jeho ověřených příjmů, nebylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedeno řádně, neboť se žalobkyně nezabývala konkrétním zjišťováním výdajů žalovaného a vycházela jen z rámcově sdělených výdajů. Takovýto výsledek posouzení zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného pravidelně hradit splátky ve výši 3 372 Kč. Tyto důvodné pochybnosti zakládá i zjištění s evidence NRKI s celkovou částkou 15 926 Kč. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 40 000 Kč uhradil pouze 6 746,19 Kč, a do prodlení se dostal již s úhradou první splátky.5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.7. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 40 000 Kč, nichž odečetl uhrazených 6 746,19 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 33 253,81 Kč.smluvní úroky, tak smluvní pokuta 18 503 Kč byly nedůvodné. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání výrokem II. zamítnuta.8. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou do 17. 5. 2024, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustan