14 C 148/2025-67 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovanému zaplacení částky 31 938,74 Kč s úrokem z prodlení 1 351,50 Kč za období od 1. 9. 2024, úroku 684,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 493,26 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, úroku 8 % ročně z částky 13 832,46 Kč od 2.9.2024 do zaplacení, a dále zaplacení částky 26 388 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 284,56 Kč za období od 1. 9. 2024, úroku 659,17 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 091,94 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, úroku 8 % ročně z částky 10 689,93 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., (dále jen právní předchůdkyně) uzavřela dne 15. 5. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky vrátit také poplatky a úroky formou měsíčních splátek po 1 992 Kč se splatností poslední z nich 15. 7. 2024. Dále tatáž právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 6. 2. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky vrátit také poplatky a úroky formou měsíčních splátek po 1 992 Kč se splatností poslední z nich 6. 4. 2024. Pohledávky byly postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024. Žalovaný však dluh nehradil řádně a včas a nadále dluží požadované částky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že dne 6. 2. 2023 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit společně s poplatkem 12 888 Kč (z tohoto úrok 761 Kč) formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, včetně smluvních podmínek). Právní předchůdkyně vyžadovala při uzavření smlouvy od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti (žádost o úvěr), přičemž vycházela z příjmu ze zaměstnání 23 011 Kč – jediný příjem domácnosti, výdajů žalovaného 11 000 Kč na bydlení a energie, 2 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. K osobním poměrům žalovaného bylo zjištěno, že je ženatý (žádost o úvěr ze dne 6. 2. 2023). Příjmy ve výši pohybující se kolem 23 000 Kč byly ověřeny (výplatní lístky, pracovní smlouva). Trvalost toho příjmu byla také ověřena pracovním poměrem na dobu neurčitou. (Dohoda o změně pracovní smlouvy a mzdový výměr). Výdaje žalovaného, vyjma výdajů na bydlení ve výši 11 000 Kč (nájemní smlouva), nebyly ověřeny.4. Dále bylo zjištěno, že dne 15. 5. 2023 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit společně s poplatkem 12 888 Kč (z tohoto úrok 761 Kč) formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, včetně smluvních podmínek). I při uzavírání této smlouvy vyžadovala právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti (žádost o úvěr), přičemž vycházela z příjmu ze zaměstnání 17 666 Kč – jediný příjem domácnosti, výdajů žalovaného 5 500 Kč na bydlení a energie (bydlení u rodičů), 5 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, náklady na předcházející půjčky 1 992 Kč. K osobním poměrům žalovaného bylo zjištěno, že je svobodný (žádost o úvěr ze dne 15. 5. 2023). Příjmy ve výši pohybující se 18 176 Kč až 29 576 Kč byly ověřeny (výplatní lístky, pracovní smlouva). Trvalost toho příjmu byla také ověřena pracovním poměrem na dobu neurčitou. (Dohoda o změně pracovní smlouvy a mzdový výměr). Výdaje žalovaného vyjma výdajů na předcházející půjčky ověřeny nebyly.5. Soud z evidence osob zjistil, že žalovaný je stále ženatý od 2. 5. 2015.6. Žalovaný uhradil na dluh ze smlouvy ze dne 6. 2. 2023 č. , hodnota, celkově 9 000 Kč naposled platbou 1 000 Kč ze dne 11. 7. 2023 (tabulka splácení). Žalovaný uhradil na dluh ze smlouvy ze dne 15. 5. 2023 č. , hodnota, celkově 3 000 Kč naposled platbou 1 000 Kč ze dne 11. 7. 2023 (tabulka splácení).7. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení). Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně (dopis ze dne 11. 11. 2024). Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 8. 2. 2025 (předžalobní výzva ze dne 24. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 24. 1. 2024).8. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že pokud se rozcházela zjištění učiněná z listin ohledně osobního stavu žalovaného, vzal soud právě evidencí osob za prokázané, že v době sjednání obou smluv byl žalovaný ženatý. Byl-li v žádostech o úvěr uveden pouze jediný příjem žalovaného jako příjem domácnosti, zakládalo toto zjištění důvodné pochybnosti o správnosti výše ostatních výdajů žalovaného ve výši 2 000 Kč následně 5 500 Kč měsíčně, za situace, kdy má žalovaný vyživovací povinnost vůči manželce. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela pouze z částečně ověřených výdajů žalovaného, byl výsledek posouzení úvěruschopnosti založený na neúplných a neověřených informacích a takové posouzení úvěruschopnosti zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovanému pravidelně hradit splátky. Důvodnost závěru o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti dokládá i rozsah splácení žalovaným, který byl minimální.9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.11. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovanému a v jeho prospěch peněžní prostředky (15 000 Kč a 15 000 Kč) a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouvy řídily úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovanému zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně, jež vstoupila do postavení věřitele žalovanému smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků od níž odečetl uhrazené částky. V případě smlouvy ze dne 15. 5. 2023 konstatoval soud pouze částečnou důvodnost nároku, a to ve výši 12 000 Kč představující původní jistinu 15 000 Kč poníženou o platby žalovaného ve výši 3 000 Kč. U smlouvy ze dne 6. 2. 2023 pak byl nárok žalobkyně také důvodný pouze z části, a to pro 6 000 Kč, neboť na původní jistinu 15 000 Kč žalovaný zaplatil 9 000 Kč. Nároky odvíjející se od neplatné smlouvy a to poplatky, úroky (ať již kapitalizované či běžící), smluvní pokuty (součást žalovaného nároku -7050,73 Kč), úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti, úhrady za administrativní činnost, byly nedůvodné, a proto soud žalobu v této části žalobu zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.12