14 C 17/2025-55 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 618,82 Kč, s úrokem 6 534,06 Kč, s úrokem 14,75 % ročně z částky 51 862,82 Kč od 23.10.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení 1 453,12 Kč (za dobu od 6.8.2024 do 22.10.2024), s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 618,82 Kč od 23.10.2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 13.2.2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky do úvěrového rámce 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem formou splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni každého měsíce. Žalovaný načerpal celkem 53 000 Kč. Sjednané splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně celý dluh ke dni 22.7.2024 zesplatnila. Žalovaný nadále dluží jistinu 51 862,82 Kč, poplatky 156 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč, smluvní pokuty 1 000 Kč, úroky a úroky z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 13.2.2024 (včetně úvěrových podmínek a sazebníku) zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do úvěrového rámce 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatky a úrokem 26,28 % ročně vše formou splátek ve výši 4 % z dlužné částky, splatných do 20. dne každého měsíce. Současně byly mezi stranami smluveny náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za každý měsíc, smluvní pokuta 500 Kč, úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády – ke dni uzavření smlouvy 14,75 % ročně.4. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela i z informací poskytnutých od žalovaného, který uvedl, že je svobodný, nemá žádné děti, bydlí v podnájmu, jeho příjem je tvořen invalidním důchodem ve výši 6 250 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 24 500 Kč. Žalovaný byl také prověřen v registrech dlužníků JAP Půjčka, SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a v registru MVČR.5. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila své tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého bylo zjištěno, že příjem klienta dle žádosti činil 35 070 Kč, výdaje pak činilo životní minimum 4 860 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC 7 972 Kč, splátky HC činily 6 620 Kč, buffer MLSu žadatele činil 100 Kč a výše splátky schváleného úvěru 2 400 Kč, zbývající MLS klienta pak činila 13 118 Kč. V případě MLS domácnosti pak činil příjem klienta z žádosti 35 070 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI včetně HC 14 592 Kč, normativní náklady na bydlení činily 8 856 Kč, měsíční výdaje na ostatní z žádosti činily 5 000 Kč a výše splátky schváleného úvěru činila 2 400 Kč, zbývající MLS domácnosti tak činila 4 222 Kč.6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1.1.2024 do 31.1.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byl v měsíci lednu roku 2024 připsán na účet invalidní důchod I. stupně ve výši 6 570 Kč. Z tohoto výpisu byly také zjištěny alespoň rámcově výdaje žalovaného. Počáteční zůstatek na účtu činil 50 197,23 Kč, celkem na účet v uvedeném období přišlo 6 795 Kč a odešlo 42 861 Kč. Konečný zůstatek činil 14 131 Kč.7. Z výplatnice za měsíc červenec roku 2023 bylo zjištěno, půl roku před sjednáním úvěru pobíral žalovaný mzdu ve výši 28 501,33 Kč.8. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovanému byl odmítnut 1x splátkový úvěr, v době uzavření smlouvy měl existující 2 splátkové úvěry, z nichž v jednom případě činil nesplacený zůstatek k 01/2024 částku 669 444 Kč a v druhém případě k 12/2023 částku 3 960 Kč a 1 z kreditní karty, kde nesplacený zůstatek k 12/2023 činil 198 307 Kč, když k navýšení úvěrového rámce na částku 200 000 Kč z částky 100 000 Kč došlo v 11/2023 a v období od 11/2023 do 12/2023 žalovaný vyčerpal téměř 100 000 Kč.9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný načerpal částku celkem 53 000 Kč ve dnech 20.2.2024, 1.3.2024, 14.3.2024 a 21.3.2024 a na dluh uhradil 1 449 Kč.10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 22.7.2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 23.7.2024 (poštovní podací arch) a dle § 573 o. z. byla žalovanému doručena dne 26.7.2024.11. Z předžalobní výzvy ze dne 8.8.2024 včetně podacího archu pošty bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby opětovně vyzván k úhradě dluhu.12. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud vzal za prokázané potvrzením o ověření bonity ve spojení s úvěrovou zprávou žalovaného a výpisem z bankovního účtu žalovaného, že již v době uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, neboť žalobkyně při zjišťování příjmu žalovaného vycházela ze mzdy žalovaného za měsíc 7/2023, přestože úvěrová smlouva byla uzavřena dne 13.2.2024, tj. více než po 6 měsících. Nadto sice další ověřený příjem žalovaného ve výši 6 570 Kč tvořil invalidní důchod (v měsíci lednu roku 2024), jedná se však o dávku, která má nahradit příjem občana ve chvíli, kdy mu jeho zdravotní stav nedovoluje pracovat či vykonávat jinou výdělečnou činnost nebo je jeho práceschopnost výrazně snížená. Jak prokazoval výpis z bankovního účtu žalovaného, výdaje žalovaného výrazně převyšovaly jeho příjmy, což i při výši načerpaných úvěrů (kdy v období od 11/2023 do 12/2023 žalovaný vyčerpal téměř 100 000 Kč) a jejich dosud nesplacených částkách při nízkém zůstatku na účtu žalovaného nasvědčuje závěru, že žalovaný nebyl při uzavírání smlouvy schopen hradit sjednané splátky ve výši 4 %, které při úvěrovém rámci 60 000 Kč činily až 2 400 Kč, což podporuje i fakt, že žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze 1 449 Kč.13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.15. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky až do výše 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené vysokými výdaji a nedostatkem peněžních prostředků na úhradu splátek. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 53 000 Kč po odečtení úhrad 1 449 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 51 551 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky, smluvní pokuty, poplatky, náklady na vymáhání, shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.16. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledk