14 C 174/2025-83 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 288,81 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 52 288,81 Kč od 18.9.2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, uzavřela s žalovaným dne 17.5.2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 52 288,81 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem do 17.9.2024. Žalovaný však povinnost nesplnil a nadále dluží 52 288,81 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 vstoupila žalobkyně do postavení věřitele žalované. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným posoudila jeho úvěruschopnost lustrací z registrů. Žalobkyně žádala, aby jí byl nárok případně přiznán také z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy dne 17.5.2024, včetně Standardních podmínek Úvěrové smlouvy, uzavřené mezi , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 146,949% ročně s měsíčními splátkami ve výši 13% z nesplacené výše úvěru.4. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (formulář – standardní informace o spotřebitelském úvěru, vysvětlení posouzení smlouvy).5. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vyžadovala od žalovaného nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, když zjišťovala jen email, číslo bankovního účtu a telefonní číslo , tel. číslo, (loan application info).6. Bankovní účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného a na tento účet byly poukázány platby z účtu právní předchůdkyně žalobkyně v celkové výši 35 000 Kč, dílčími platbami 10 500 Kč ze dne 17.5.2024, 5 000 Kč a 7 000 Kč ze dne 20.5.2024, 3 000 Kč ze dne 21.5.2024, 9 500 Kč ze dne 22.5.2024 (zpráva , Anonymizováno, a.s.). Poukázání částky 35 000 Kč žalovanému těmito platby nepřímo prokazovaly i záznamy předložené žalobkyní, nikoliv poskytnutí 52 288,81 Kč (data žalobkyně čl. 56). V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na dluh cokoliv zaplatil.7. Faktura ze dne 17.9.2024 č-.4681917 (čl. 62) neprokazovala, že by byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, neboť neobsahovala doklad o odeslání, nicméně bylo z ní zjištěno, že žalobkyní požadovaná částka 17 288,81 Kč je dílčím nárokem z 17 570,63 Kč sestávající z účelně vynaložených nákladů 750 Kč (2x 250 Kč) a úroků 16 820,63 Kč (ke dni 17.9.2024).8. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 ve spojení s Dodatkem č. , hodnota, a seznamem postoupených pohledávek, prokazovala že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 19.10.2024 ve spojení s podacím lístkem pošty z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů, tj. dle § 573 o.z. do 25.10.2024.10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je „o.s.ř.“). Soud neměl pochybnosti o vůli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i co do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy. Ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Z těchto důvodů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla ani posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovaným uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaný neuhradil na dluh ničeho.11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.13. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to jen ve výši poskytnutých peněžních prostředků 35 000 Kč a v této části žalobě vyhověl tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Naopak nedůvodnou byla částka 17 288,81 Kč, která nebyla žalovanému poskytnuta, a pokud v řízení vyšlo najevo, že tato částka měla být částečným nárokem na úrok 16 820,63 Kč a účelně vynaložené náklady 750 Kč, odvíjely se tyto nároky o neplatné smlouvy, a i z tohoto důvodu byl požadavek na zaplacení 17 288,81 Kč nedůvodným.14. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ustanovení § 1879 o. z.) vyzván k úhradě výzvou ze dne 19.10.2024 ve lhůtě tří dnů od doručení dle § 573 o.z. do 25.10.2024, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 26.10.2024, nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 758 Kč, přičemž tato částka představuje 32% z jejich celkové výše 14 869,60 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66% a úspěchu žalovaného při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí v rozsahu 34 %). Náklady ve výši 14 869,60 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 092 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dl