14 C 194/2025-40 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovanému zaplacení částky 26 878,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 878,94 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 11. 5. 2023 částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 10. 8. 2023 společně s poplatkem 10 878,94 Kč. Žalovaný dluh nevrátil, ačkoliv byl o zaplacení upomínán.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 10. 5. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 40 % ročně do 10. 8. 2023. (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, )4. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. (formulář pro standardní informace)5. Na účet č. , č. účtu, byla právní předchůdkyní žalobkyně odeslána platba 16 000 Kč dne 11. 5. 2023 (potvrzení o platbě)6. Bankovní účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného (zpráva , právnická osoba, .)7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 včetně podacího lístku pošty z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dluhu do tří dnů.8. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.9. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným.10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je „o.s.ř.“). Soud neměl pochybnosti o vůli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i co do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy. Ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Z těchto důvodů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla ani posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovaným uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Negativní lustrace žalovaného v databázích je bez zjišťování příjmů a výdajů žalovaného nedostatečným základem pro posouzením úvěruschopnosti. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně neuhradil na dluh ničeho.11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.13. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 16 000 Kč. Naopak nárok odvíjející se od neplatných ujednání, tj. nárok na poplatek ve výši 10 878,94 Kč byl nedůvodným, a proto soud žalobu v této části výrokem II zamítl.14. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ustanovení § 1879 o. z.) vyzván k úhradě výzvou ze dne 15. 3. 2025 ve lhůtě tří dnů od doručení dle § 573 o.z. do 28. 3. 2025, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 29. 3. 2025, nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ve věci byl převážně úspěšný žalovaný (a to při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí), avšak jemu náklady řízení nevznikly.16. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.17. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.